Jaký máte ze svého nového alba pocit?

Moc se na vydání těším. Jsem na ně pyšný. Mám dojem, že to je album, o které jsem usiloval posledních deset let. Potřeboval jsem si projít určitou cestu, aby se to povedlo. Musel jsem se něco naučit, abych byl schopný si vše napsat a desku produkovat. A aby zněla přesně tak, jak jsem si přál.

Tím nechci říct, že tak má předchozí alba nezněla. Nyní jsem ale získal sebedůvěru a jsem spokojený. K téhle chvíli jsem směřoval veškerou práci, tohle jsem já.

Co jste se potřeboval naučit?

Nic konkrétního. Nic se vlastně nezměnilo. Ze začátku byl pro mě hudební byznys náročný. Začal jsem v něm jako velmi mladý. Když jsem nahrával první album, byl jsem ve studiu poprvé, takže to pro mě bylo docela těžké. Pak jsem hodně koncertoval a získával zkušenosti. Ale nedokážu přesně říct, co je nyní jinak.

Říkáte, že album vzniklo v tiché londýnské ulici. Je místo vzniku pro hudbu podstatné?

Ano, protože jsem hodně dlouho, asi pět let, strávil na turné. Žil jsem v kufru, a to i během doby, kdy jsem pracoval na druhé desce. Část jsem připravil v New Yorku, část v Los Angeles a velkou část ve zbytku světa na cestách. Když jsem skončil turné, opravdu jsem toužil po domově. A poprvé od doby, kdy jsem opustil místo, kde jsem vyrůstal, jsem měl pocit, že jsem našel nový.

Usadil jsem se v jedné ulici a napsal album, které je o tamější komunitě. Pozoroval jsem tenhle malý svět, který pro mě ale představoval něco daleko většího. Soustředil jsem se na jedno místo, v němž se odehrávaly příběhy, které se mohou dít kdekoli. Skrz příběhy životů sousedů a přátel jsem měl pocit, že vidím i ten svůj daleko jasněji.

Co jste uviděl?

Nejsem si úplně jistý. Nešlo mi o to, abych se studoval, jde o pocit. V nových písních nejde ani tolik o mě, spíš se zabývám ostatními lidmi.

A pojmem domova.

Ano. Zajímalo mě, co znamená pro různé lidi. Také jsem pozoroval rozdíly mezi generacemi a obrovskou propast, která mezi nimi vzniká. Doufám, že až album uslyšíte, tahle témata na něm najdete a pochopíte, o čem mluvím. Pamatuji si, jak jsem skládal u piana v obýváku, díval se z okna na ulici, sledoval starého pána a představoval si, jak asi žije.

Kam chcete, aby vás cesta, kterou podniknete s novým albem, zavedla?

Nevím přesně. Je to divné, protože se cítím daleko víc v klidu než dřív. Deska Wrong Crowd byla spíš o hledání jakéhosi alter ega. Psal jsem fiktivní příběhy, vymyslel jsem si neexistujícího hrdinu. Byl jsem to napůl já a napůl někdo jiný.

Nyní jsem se daleko víc zajímal o opravdové lidi. A přestože není o mně, daleko víc vypovídá o tom, kdo jsem a co prožívám. Je upřímnější. Také je to radostnější album než ta předchozí. Je v něm naděje.

Jako host na něm zpívá Alice Merton. Proč jste si vybral právě ji?

Moc se mi líbila její písnička No Roots a její hlas. Potkali jsme se na festivalu v Německu. Když byla v Londýně, napsal jsem jí zprávu, jestli by se mnou nechtěla zpívat. Její hlas té písni dodal obrovské množství energie a úplně nový rozměr.

Co vám pomáhá k tomu, abyste se na cestách cítil šťastný?

Mám štěstí, že se mnou asi šest let jezdí stejná kapela. Její členové jsou moji dobří přátelé. Od začátku mám kolem sebe stejný tým lidí. Díky nim se cítím trochu jako doma, ale domov to není. Proto jsem ho potřeboval v Londýně nalézt, a proto mě potom tolik inspiroval.

Může se vám hodit na službě Zboží.cz: