Ulicemi Londýna kráčejí ve zpomalených záběrech za tónů sladkobolné irské písně muž a žena. Neodvratně se přibližují k sobě a divák se pohodlně uvelebí naladěn na cosi velmi romantického a snad i vtipného o lásce. Omyl - film Na dotek sice vtip nepostrádá, o lásce je, ale přesto má s romantickou komedií pramálo společného. Ukazuje partnerství z té krutější strany, na níž se především zraňuje a podvádí.

Srážka s autem, bezvědomí a pak první slova, která dívka pronese, když se probere a nad sebou vidí tvář mladého muže: "Ahoj, cizinče." Ta slova jsou charakteristická pro celou následující hru lásky mámivé a pravdy šálivé. Postupně do ní vstoupí ještě další dva a právě pravda se jim stane tou nejkrutější zbraní, kterou používají s pokrytectvím a zbabělostí proti sobě samým i tomu druhému.

Úvodní "pár z ulice" tvoří Dan (Jude Law), pisatel nekrologů s ambicemi spisovatele, jenž pro svou první knihu využije příběh Američanky Alice (Natalie Portmanová), která je navzdory zkušenostem pořád ještě neopeřeným mládětem v kůži bývalé striptérky. Od chvíle, kdy ji sebere zpod auta, už se od ní neodloučí. Ale pak potká zralejší krásu ve fotografce Anně (Julia Robertsová), a ač odmítnut, podlehne zničující touze. Druhou dvojici pak sám stvoří - prostřednictvím falešné korespondence po internetu, v krutě zábavné hře dá Annu dohromady s kožním lékařem Larrym (Clive Owen).

Pravda jako zbraň

Mezi touto čtveřicí se odehrávají milostné hry, v nichž věta "Musím ti říct pravdu, protože tě miluji" je tou, která zabíjí a ničí poslední zbytky upřímného citu - pokud tam vůbec někdy byl. "Nechci ti ubližovat," říká vždy ten, který odchází, a druhý se stejně logicky jako marně ptá: "Tak proč mi ubližuješ?"

Ti čtyři jsou cizinci vůči sobě navzájem a uvnitř vůči sobě samým a pravdu používají takřka výhradně k obelhávání. O citech se tu mluví, ale téměř nikdy je s hrdiny filmu neprožijete, a tak zůstanou všichni čtyři do značné míry cizinci i vůči divákům. Nikoho vám autoři nepustí až "na dotek", nikoho z nich nelze jednoznačně odsoudit ani si zamilovat. Lze jen sledovat okázalou citovou prázdnotu a naslouchat brilantním dialogům, z nichž se nedozvíme téměř nic o postavách, ale všechno o nástrahách a mizérii partnerských vztahů.

Film se drží  divadelní hry

Chytře, precizně i velmi vtipně napsaný text pro čtveřici výborných herců je pro jevištní prostor nepochybně dokonalým základem. Hru u nás nastudovala divadla Rokoko, Malá scéna Mahenova divadla v Brně a v Praze s ní hostovalo Státní divadlo z Košic. S filmem je ale ta potíž, že jsme zvyklí a chceme s hrdiny věci přece jen víc prožívat než je jen poslouchat, ve ztemnělém sále se co nejvíc přenést, vcítit se a nahlížet do jiných prostředí a životů.

Nichols ale ctil divadelní základ natolik, že ve filmu byste mohli téměř s jistotou odlišit jednotlivá divadelní dějství, časový posun se neodehrává, jen vždy v dialogu poskočí o několik měsíců či let dál.

Na poutavosti to přece jen trochu ubírá, a asi těžko někdo označí Na dotek za nejlepší Nicholsovo dílo z hlediska filmového vyprávění. Ale ještě pořád tu zůstává ten výborný text a herecké výkony.

Výborní herci

O trochu výš nad ženskými jsou mužské, což je celkem tradičně dáno už tím, že Law i Owen mají zajímavější role, jsou mnohem víc těmi, kdo věci dávají do pohybu. Jude Law je v roli slabošského sobečka Dana stejně přesvědčivý jako Clive Owen coby drsný a mnohem chlapštější Larry. Jejich korespondence po internetu spolu se scénou návratu Larryho ze služební cesty patří k nejsilnějším momentům celého filmu.

Portmnaová a zejména Robertsová mají role o něco plošší, ale i ony je zvládly působivě. Natalie Portmanová a Clive Owen dostali za výkony ve vedlejších rolích Zlaté glóby. [celý článek]

Na dotek, USA 2004 Režie: Mike Nichols, scénář: Patrick Morber podle vlastní divadelní hry, kamera: Stephen Goldblatt, hrají: Jude Law, Natalie Portmanová, Clive Owen, Julia Robertsová.