Příběh třicetileté vypravěčky Chany, která rekapituluje desetileté soužití s manželem Michaelem, začíná v roce 1950 v Jeruzalémě. Seznámili se na vysokoškolské koleji, když klopýtla a on ji zachytil. Po pár měsících se vzali.

"Držím se vzpomínek a slov, jako se člověk chytá vysokého zábradlí," svěřuje se Chana. Do psaní se dala proto, že lidé, které milovala, jsou mrtví. Píše také proto, že když byla mladá, měla sílu milovat a nyní v ní ona síla odumírá. "A já nechci zemřít," dodává.

Stále více si Chana uvědomuje pravdivost kamarádčiny poznámky, když jí představila svého milého: "Je to skromný a rozumný kluk. Možná nemá jiskru, ale je stálý."Jenže láska se může vypařit, jakmile člověk vnímá jen vlastní kariéru...

A geolog Michael je cílevědomý muž budující si vlastní kariéru. Vztah je také určen tím, že Chana otěhotněla pár měsíců po svatbě a má chatrné zdraví.

Právě neuspokojené touhy mladé ženy a tajemství provázející celý příběh drží napětí, s kterým dokáže Oz dobře pracovat. A román Můj Michael tak získává další významy než jen obraz proměňující se a nakonec nenaplněné lásky.

Na pozadí historických kulis

Přestože se v románu objevují zmínky o ztracených přídělových lístcích, bojovnících Palmachu, ozbrojené organizace předcházející izraelské armádě, Oz nestaví do popředí dějiny státu Izrael. Zmiňuje se však o podílu Michaela ve válce roku 1956.

Na synovu otázku, zda zabíjel Araby, po návratu odpoví: "Židovská armáda málem zabila mě. Pak ti to budu všechno vyprávět." Zdánlivě nevzrušený děj získává historickou kulisou napětí.

Snaha a vyvázat se z tradice

Oz, který sám pochází z velké polskoruské sionistické rodiny, popisuje Chanino širší příbuzenstvo, které laskavě nebo razantně zasahuje do mladého manželství. Chana chce však jít vlastní cestou.

"Rodina není štafetový běh a práce není pochodeň," odpovídá manželovi, když jí on sděluje přání svých rodičů, aby pokračoval podobně jako otec v kariéře na Hebrejské univerzitě.

Chana touží po něčem trvalejším, smysluplnějším, než jsou okamžiky všednodenního bytí. "Michaeli, řekni mi, prosím tě, pro co vůbec žiješ?"

"Tvoje otázka nedává smysl. Většina lidí nežije pro něco. Prostě žijí. Tečka," odpovídá Michael. "Narodil ses a umřeš jako ubohá nula, Míšo Ganzi. Tečka," reaguje na to Chana.

Amos Oz: Můj Michael

Paseka, přeložily Lenka Bukovská a Mariana Fisher, 224 stran, 269 Kč