Na pultu v divadelním baru se hromadí láhve a třem hercům, kteří tu zřejmě sedí už delší dobu, začíná těžknout jazyk. David Novotný se pokouší přesvědčit Ivana Trojana a Jaroslava Plesla, že akce, do níž se pustil, je seriózní věc.

„Stop!“ Režisér Miroslav Krobot se na chodbě před barem zvedá ze židle a prodírá se hloučkem lidí ze štábu, kteří rozhovor sledovali na monitorech spolu s ním. Z místnosti se mezitím vykloní zvukař: „Až zase pojedou kamery, tak se tu doopravdy už nesmějte! Nebo si jděte jinam!“ Jenže když se za chvíli pokračuje, zadržet smích je stejně těžké jako předtím.

Nutno dodat, že většina dialogů z natáčené scény je obtížně citovatelná, ale není to kvůli vulgarismům, jak by se snad mohlo zdát. Ale i bez nich je humor v seriálu trochu ostřejší, a jestliže není možné zároveň vidět a slyšet herce, text nevyzní tak, jak by měl. Proto bude nejlepší debatu přiopilé trojice mlčky přejít a zasmát se jí až v lednu při premiéře.

Osudová rána

Seriál s názvem Zkáza Dejvického divadla napsal režisér, zakladatel souboru a donedávna i jeho umělecký šéf Miroslav Krobot společně s Ondřejem Hüblem.

„Příběh začíná tím, že divadlo nedostane grant a já rezignuji na funkci uměleckého šéfa. Pak už nás stíhá jedna rána za druhou,“ říká Miroslav Krobot a dodává, že seriál je do jisté míry i zpověď divadelníka, do níž se promítly jeho vlastní zkušenosti a zážitky. Krize se poté prohlubuje a zdá se, že nemá konce. Legendární duch Dejvického divadla je zřejmě nenávratně ztracen.

Oba autoři jsou pochopitelně opatrní, aby ze své komediální mystifikace neprozradili předem příliš, a tak aspoň ještě zdůrazní, že diváci mohou čekat pro soubor typické prvky absurdního a černého humoru.

„Byli jsme s Ondrou k Dejvickému divadlu a jeho hercům dost drsní, ale nikdo se neurazil a všichni souhlasili, že do toho půjdou. Z toho jsem měl radost,“ vzpomíná režisér. „I já jsem měl strach, jak to herci vezmou, protože je často vystavujeme dehonestujícím momentům. Myslím, že do toho všichni šli hlavně kvůli Mirkovi, protože jemu věří,“ míní Hübl, který je autorem prvotního nápadu.

Ondřej Hübl s Miroslavem Krobotem při natáčení.

Ondřej Hübl s Miroslavem Krobotem při natáčení.

FOTO: Česká televize

Šmejdi z Dejvic

Kreativní ředitel reklamní agentury Saatchi & Saatchi Ondřej Hübl je v dramatické televizní a filmové tvorbě úplným začátečníkem, pokud tedy pomineme, že už dvacet let píše scénáře k reklamám. Je například autorem známých spotů mobilního operátora T-Mobile. Nejdřív vymyslel „Jinej gang“ s Lukášem Pavláskem a Vojtěchem Kotkem a potom spolupracoval čtyři roky s Ivanem Trojanem, kterému postupně přidělil několik rolí od tělocvikáře po tajného agenta.

Zhruba před dvěma lety, kdy zrovna točil s Trojanem a Václavem Neužilem lékařské skeče, sepsal krátkou povídku, kterou pojmenoval Divotvorné hrnce aneb Šmejdi z Dejvic. Divadlo v ní nedostalo grant a herci skončili jako prodejci předraženého nádobí kdesi na Bruntálsku.

Šest epizod, sedm verzí

Text se pak dostal k Miroslavu Krobotovi. „Myslím, že mi tu Ondrovu povídku donesl Ivan. Mně se moc líbila a napsal jsem ji do situací a dialogů. Jen tak pro sebe, protože mě to ohromně bavilo. Ondra má úžasné nápady a smysl pro situační humor,“ říká režisér. Teprve později si prý uvědomil, že by se to dalo natočit. A tak se s Hüblem poprvé osobně setkali a vzápětí začali psát. Asi po roce měli hotovo – šest půlhodinových epizod.

Hynek Čermák, Ivan Trojan a Martin Myšička

Hynek Čermák, Ivan Trojan a Martin Myšička

FOTO: Česká televize

Příhoda s hrnci v seriálu zůstala, ale původnímu textu se prý podobá už jen zčásti. (Ten si však bude možné přečíst – je součástí Hüblovy „sbírky nekorektních povídek“ Hod mrtvou labutí, kterou na podzim vydá nakladatelství Druhé město.)

„Než jsem se do scénáře pustil, myslel jsem si, že po dvaceti letech v reklamě umím dialogy. Ale to mě rychle přešlo. Udělali jsme celkem šest verzí, než jsme se dopracovali k finální podobě,“ líčí Hübl a dodává, že Miroslav Krobot je neuvěřitelně rychlý autor. „Navíc píše s ohromnou vytrvalostí. Já už ke konci nemohl, ale on se s neutuchajícím entuziasmem pustil i do té sedmé verze. Největší odměnou pro mě pak bylo, když mi vzkázal, že nic dalšího už měnit nechce a že se nad tím už půl hodiny směje.“

Drby ze zákulisí

Mystifikační seriál, v němž tvůrci mísí prvky skutečnosti s fiktivními událostmi, však provází jedno velké riziko. Mohlo by se stát, že spousta humorných situací, vtipů nebo narážek bude srozumitelná jen lidem, kteří chodí do divadla, nebo dokonce jen samotným hercům a jejich přátelům, čemuž se v divadle samozřejmě chtěli vyhnout.

Jaroslav Plesl a Martha Issová

Jaroslav Plesl a Martha Issová

FOTO: Česká televize

A tak prý před Hüblem spoustu věcí zatajili: „Já se dokonce ze začátku i pídil po nějakých drbech, ale nikdo mi vůbec nic neřekl! Ale chápu to, díky tomu jsem mohl přinášet nápady zvenčí. Nakonec se tedy ukázalo jako výhoda, že jsem o nich nic bližšího nevěděl.“

Nicméně autoři prý zároveň sázeli i na to, že by lidé mohli být zvědaví, co se odehrává v zákulisí, zvlášť když jde o tak mediálně známé tváře. A jak Miroslav Krobot dodává, teď se všichni v divadle těší, že se jejich seriálu chytí bulvár: „Hodně si slibujeme od kreativity novin a časopisů typu Blesk…“