Nedávno jste hráli akusticky v Praze na střeše Rádia Impuls, což je zvláštní místo. Na kolika podobných jste v minulosti vystoupili?

Patejdl: V našich začátcích jsme párkrát hráli na vlečce, která bývá připojena k traktoru. Vzpomínám si, že na jednom takovém koncertu jsme chtěli být světoví a přáli si, aby během koncertu byl dým. Pořadatelé nám obstarali takový ten smradlavý a my museli z vlečky doslova utéct, protože se v tom nedalo vydržet.

Speciálními místy, na nichž jsme hráli, byla pro nás ta při koncertech v Praze na Letenské pláni nebo v New Yorku v Carnegie Hall.

Mimochodem, ten nedávný koncert na střeše byl pro nás výjimečný nejenom tím, na jakém místě se odehrál, ale i tím, že na něj mohlo přijít jen asi třicet lidí. Víc se jich tam nevešlo. Jeho princip byl v tom, že byl živě přenášen do vysílání. Věřím, že jsme během něho ukázali, že nám to naživo ještě pořád dobře zpívá.

Pro mě osobně byl ten koncert výjimečný i tím, že jsem musel překonat strach z výšky, který mám. Zpočátku jsem se cítil trochu nejistě.

Skupina Elán slaví padesátku.

Skupina Elán slaví padesátku.

FOTO: Petr Hloušek, Právo

Letos oslavujete i patnáct let od vystoupení na Letenské pláni v Praze, kam dorazilo na sto tisíc diváků. Byl to váš největší koncert?

Ráž: Pravděpodobně ano. Vzpomínám na něj rád. Velmi se nám vydařil a přišlo hodně lidí, osmdesát šest tisíc platících a dalších čtyřicet tisíc bylo za plotem. A pro mě to byl po mém těžkém zranění v roce 1999 návrat do šoubyznysu.

Stalo se na tom koncertě něco nezapomenutelného?

Ráž: Hrál s námi tehdy kytarista Henry Tóth. Byl to pro něho první takhle obrovský koncert a on z něho byl tak zmatený, že se na pódiu úplně ztratil. Poodešel stranou a vypadalo to, jako že tam vůbec není. Musel jsem ho během vystoupení takříkajíc vrátit do hry, ale potom to zvládl skvěle. Je to vynikající kytarista, génius.

Baláž: Když jsme šli na Letné na pódium, bylo doslova cítit, jak ten mnohatisícový dav dýchá. Byl to zážitek, jiná dimenze.

A jak vzpomínáte na koncert v Carnegie Hall v roce 2007?

Ráž: Vyjednal ho náš manažer Michal Čimera, kterému za to děkujeme. Dostat se totiž do programu Carnegie Hall není vůbec jednoduché. Tamní pořadatelé jsou velmi tvrdí a nepřístupní. Nemohli jsme si do šatny vzít ani svou vodu a nemohli jsme nikam přijít ani dřív, ani později. Všechno má přísná pravidla. Nakonec podle mě pořadatelé ten koncert nezvládli, protože lidé během něho dost řádili.

Když skončil, byli najednou přátelští, chtěli si s námi dát skleničku a bavit se i jinak než ryze profesionálně. Já už na to ale nebyl zvědavý, protože si myslím, že se k nám měli chovat přátelsky od začátku.

Baláž: Potřebovali jsme například ještě jednu odposlechovou bednu a oni za to od nás chtěli asi deset tisíc dolarů. Bylo to kvůli tomu, že to byla žádost navíc a v jejich ekonomických tabulkách už sahala do další položky, za kterou se platila ta suma. Byl pro ně problém poskytnout nám jednu bednu, která stojí v obchodě dvě stě dolarů.

Vašo Patejdl a Hožo Ráž při rozhovoru.

Vašo Patejdl a Hožo Ráž při rozhovoru.

FOTO: Petr Hloušek, Právo

Chtěli byste si tam ještě někdy zahrát?

Ráž: Ne, už se tam nevrátím. Byl to výborný zážitek, hrát v Carnegie Hall je bomba, cítili jsme ve vzduchu přítomnost všech velkých umělců, kteří tam hráli před námi. Vrátit se tam ale nehodlám, souvisí to i s mým nepříliš kladným názorem na Ameriku.

Nedávno jste vydali singl Ľubim ťa, jehož autorem je Pavol Jursa. Není u vás až tak obvyklé, že vám celou písničku napíše někdo jiný…

Ráž: Pavol je náš souputník a spolupracovník, je to geniální člověk i autor. Je těžké z něho nějakou písničku nebo text dostat, ale když už se to povede, je to vždy výborná věc. To je i případ posledního singlu.

Ľubim ťa je předzvěstí nové desky, jejíž vydání jste nedávno ohlásili. Bude se na písních z nich podílet více lidí?

Patejdl: Pravděpodobně ano. Míváme před nahráváním jakousi burzu, do které může každý z našich spolupracovníků nabídnout písničku. Ta, která odpovídá zvuku a myšlení Elánu, bývá obvykle přijata.

Na podzim váš čeká turné k padesáti letům, o němž říkáte, že bude vaše poslední. Bude i chystané album poslední?

Patejdl: Před několika dny jsme podepsali s vydavatelstvím Warner Music smlouvu na novou desku. Na další album smlouvu nemáme. Nevylučujeme ale, že ještě nějaké vydáme. Uvidíme, jestli budeme mít dobré písně a jestli se nám do toho bude chtít. V tuto chvíli ale platí, že podzimní turné bude naše poslední a chystaná deska také.

Byl někdy Elán v takové krizi, že hrozil jeho zánik?

Baláž: Když od nás v roce 1985 odešel Vašo Patejdl, Jožo a já jsme kapelu rozpustili a několik měsíců neexistovala. To byla největší krize.

Patejdl: Máme dohodu, že když bude chtít někdo odejít, podá rok předem výpověď. To jsem udělal v roce 1984 a k prvnímu lednu následujícího roku jsem byl volný. Elán pak přestal fungovat, ale asi po půlroce se Jožo a Jano zase dali do kupy. Ještě předtím ale přišli za mnou, jestli souhlasím s tím, aby dál fungovali pod starým názvem beze mě. Měli jsme totiž dohodu, že ta značka patří Jožovi a mně. Souhlasil jsem, přišlo mi to logické a přirozené.

Baláž: S Jožem jsme uvažovali, že bychom založili kapelu, která bude mít jiný název. Dospěli jsme ale k závěru, že když máme zaběhnutou značku, mohli bychom ji používat dál.

Elán v pražské hale, na snímku Jožo Ráž.

Elán v pražské hale, na snímku Jožo Ráž.

FOTO: Právo - Petr Horník

Vašo, jaké jste tehdy měl z nastalé situace pocity?

Patejdl: Párkrát v životě jsem udělal rozhodnutí, pro které jsem neměl racionální vysvětlení, a tohle bylo jedno z nich. Cítil jsem, že to musím udělat, a neřešil jsem, co bude dál. Netušil jsem tehdy ani to, že si založím svou kapelu. To přišlo později. Pracoval jsem na hudbě k filmu Fontána pre Zuzanu a dělal jsem ještě pár dalších věcí.

Je ale pravda, že jsem už měl naplánované vydání sólové desky. Bylo to ještě z dob, kdy jsem byl členem Elánu. Tehdy se totiž hudba a texty schvalovaly dva roky před nahráváním, a tak jsem už ve třiaosmdesátém měl dohodnuté, že za dva roky natočím vlastní album. Neodešel jsem ale kvůli tomu, že bych chtěl dělat sólovou kariéru.

Jak budou vypadat koncerty vašeho výročního turné?

Patejdl: Bude to tak trochu bilancování. Začneme písničkou Bláznivé hry, kterou jsme nikdy na koncertech nehráli. Byla ale první, se kterou jsme se dostali na festival Bratislavská lyra, a tak si myslíme, že je namístě jí začít. Potom budeme postupovat chronologicky a představíme důležité skladby tak, jak vycházely za sebou. Chtěli bychom z každé desky zahrát alespoň jednu. Zahrajeme i písně z nového alba. Momentálně nad konceptem turné stále sedíme a řešíme i vizuální část.

Baláž: V tuto chvíli máme písničky na tříhodinový koncert. To se ale nedá fyzicky zahrát, takže přemýšlíme o tom, které vybereme.

Patejdl: Když jsme plánovali turné Elán Best Of, vytipovali jsme si z asi pěti set skladeb, které jsme natočili, ty, jež určitě musíme zahrát, tedy největší hity. Bylo jich devadesát. Takže jsme museli udělat ještě další turné, které jsme nazvali Elán Best Of 2.

Ján Baláž je v Elánu od začátku.

Ján Baláž je v Elánu od začátku.

FOTO: Právo - Petr Horník

Co bude po turné?

Baláž: Budeme dělat muzikál. V pražském Divadle Kalich mají zájem o nový podle našich písniček. Jeden se tam už hraje, jmenuje se Osmý světadíl. Bude tedy i druhý, režírovat ho bude Ján Ďurovčík, který bude také autorem libreta. Premiéra je naplánována na podzim roku 2019.

Patejdl: Každý máme nějaký plán, u hudby zůstaneme.

Ráž: Já si zapálím cigáro a budu odpočívat. Pořád platí, že po tom turné s muzikou končím.

Může se vám hodit na službě Zboží.cz: