Článek
I když je z různých představení od Islandu až po New York už zvyklý na ledacos, tentokrát to i pro něj byla v mnoha směrech ojedinělá práce.
„Skutečně jsem na tak velké scéně, která navíc musí hrát spolu s okolní přírodou, ještě nepracoval. Scéna, která představuje na jedné straně stylizovanou vesnici a na straně druhé křehký zámek, jemuž dominuje trůn a věž, a mezi tím je mohutný strom, který tyto dva světy rozděluje. Má na šířku 32 metrů, přičemž se přímo hraje zhruba na 30 metrů široké ploše, hloubka scény je celkem 20 metrů, strom dosahuje výšky jedenácti metrů a věž zámku má 14,” popsal zrod scény, který trval od prvních výkresů až po výrobu v dílnách brněnského divadla několik měsíců.
”S kolegou Jaroslavem Milfajtem z Městského divadla v Brně jsme především chtěli dosáhnout souhry s přírodou, která scénu i hlediště obklopuje. Chtít přírodu přechytračit se prostě nevyplácí.“
Celkový pohled na scénu
Lomené oblouky zámku, u kterých mimochodem není ani jeden úhel stejný, jsou vyrobeny z několika desítek hliníkových profilů, které zásluhou moderní techniky, a především světelného režiséra představení Davida Kachlíře, září při různých situacích různými barevnými efekty a vyvolávají u diváků úžas. Vznik scény však doprovázely i jiné zvláštnosti.
„Vzdušnost dekorací má i ryze praktický význam. Zdejší klima pod vysokými horami má sice středomořský charakter, ale čas od času se zde vytvoří silné vichřice, dosahující i sto kilometrů v hodině. I proto je scéna ukotvena lany a speciálními hřeby až do hloubky čtyř metrů,” doplnil scénograf.
Zásluhu na úspěchu představení, ve kterém pohádkový příběh sehrává mezinárodní tým herců (Italové, Chorvati, Rakušané, Němci, Češi, Maďar), mají z českého tvůrčího týmu i kostymérka Andrea Kučerová, která pod kostýmy herců obléká při hrozbě změny počasí i voděodolné neopreny, s ní spolupracující brněnské garderobiérky a krejčové, Jaroslav Buben, který umělecké vize scénografů převádí do reality jeviště, či Tomáš Küfhaber, který se postaral o hudební aranžmá orchestru, koproducent Zdeněk Helbich a režisér představení Stanislav Moša.
„Při běžné divadelní tvorbě pracujeme často s tmou, která dokáže leccos přikrýt. Sice jsme pracovali s naším představením, které mělo premiéru už v roce 2009 a objelo řadu zemí, ale zde jsme museli mít na paměti, že se první půle odehrává ještě za denního světla. A také, že vzniká pro nezvykle velký prostor, kdy divák sleduje dění i z velkých vzdáleností. To vše pro nás byla výzva, při níž jsme se snažili vytvořit co nejlepší, snad až dechberoucí výsledek,“ dodal Moša. Kráska a zvíře z brněnské dílny se bude u švýcarského jezera hrát až téměř do konce července.