Článek
Řadu let existovaly pře mezi vámi a ústeckými pořadateli o to, jakou podobu bude Porta mít. Došlo už k dohodě?
Ano, přišlo rozuzlení. Deset let se naše občanské sdružení Porta se sídlem v Českých Budějovicích, které je spolu s Českou tábornickou unií pořadatelem soutěžního festivalu včetně oblastních kol, snažilo s organizátory z Ústí nad Labem, kde Porta v roce 1967 vznikla, najít společnou řeč. Naším cílem bylo dohodnout se na tom, aby u nás existovala jenom jedna Porta.
Bohužel se to nepovedlo, takže jsme se loni domluvili, že soutěžní Porta jako taková bude dál existovat na stejném principu, kdy hudebníci soutěží v oblastních kolech a ti nejlepší postoupí do finále, jež se odehraje na jednom místě. Již jedenáct let jsou tím místem Řevnice, které leží nedaleko Prahy.
V Ústí nad Labem se koná Interporta, mezinárodní festival, jenž má úplně jiná pravidla a hudebníci se na něj nekvalifikují v oblastních kolech. Je to samostatná akce.
Jaký je soutěžní systém Porty?
Obvykle začíná v březnu. Probíhá čtrnáct oblastních kol, která jsou soutěžní, a hlásívá se na ně kolem dvou set padesáti hudebních těles z celé České republiky. O těch, kteří postoupí, rozhodují místní poroty.
Úroveň jednotlivých kol ale může být různá, a tak jsme systém nastavili tak, že vítězové postupují do finále v Řevnicích, a ti, kteří skončí druzí, se dostanou do semifinále, jež se koná na druhé scéně v Řevnicích. Proběhne v sobotu a dva až tři nejlepší se dostanou do finále.
Porta se několikrát během své existence stěhovala. Co jí změny míst konání přinášely?
Před každým stěhováním existoval pocit, že se jde do lepšího. V případě posledního stěhování z Jihlavy do Řevnic byl na místě. Řevnické Lesní divadlo dává tomuto typu festivalu mnohem důstojnější atmosféru než jihlavský betonový amfiteátr, kam ani nechodilo moc lidí.
Před několika lety jsme však zjistili, že mnoho fanoušků festival Porta zná, ale řada z nich má za to, že už dnes neexistuje. Předesílám, že šlo o lidi, které folková, trampská a countryová hudba zajímají. Portu měli spojenou pouze s jejím nejslavnějším obdobím v osmdesátých letech, kdy se konala v plzeňském Lochotíně. Potom se jim poněkud vzdálila.
Museli jsme tedy vynaložit velké úsilí, abychom v rámci propagace festivalu lidem sdělili, že akce stále žije, má se k světu a v Řevnicích jí to sluší.
Jiří Vondráček.
Když byla Porta v osmdesátých letech slavná, neměla v podstatě ve svém žánru konkurenci. Teď je to ale jinak, festivalů je celá řada.
To máte pravdu. V současné době je v České republice na sedm set festivalů nejrůznějších žánrů a z toho je možná i padesát stylově příbuzných Portě. Vznikly v minulosti a jako nové, ambiciózní a dobře zajištěné Portu zastínily. Před dvaceti lety ji například převálcoval festival Zahrada. Stál za ním Michal Jupp Konečný, který předtím pracoval pro Portu. Po neshodách v pořadatelském týmu však odešel a založil si vlastní přehlídku.
Porta to tehdy měla těžké a Zahrada ji prostě předběhla. Jupp navíc uspořádal Zahradu ve stejném termínu, v němž se konala Porta, a muzikanti si museli vybrat, jakého festivalu se zúčastní. A často si vybrali logicky ten rozkvétající, tedy Zahradu, anebo stihli obě akce.
Pro nás jako organizátory všechno to dění na festivalové scéně dnes znamená neopírat se pouze o tradici Porty, ale přicházet stále s něčím zajímavým, co přitáhne muzikanty, diváky a fanoušky. Musím říct, že se naše publikum hodně omladilo, z čehož máme velkou radost.
Kdy na tom byla Porta nejhůře?
V roce 2007, kdy se ještě konala v Jihlavě. Stála nad propastí, stačilo se v podstatě jen nahnout a spadla by na její dno. Asi by tenkrát i skončila, ale podařilo se mi přesvědčit partnery jiného festivalu, aby se spojili s námi. Sehnali jsme půl miliónu korun, a tím pádem jsme mohli překlenout ten kritický stav. Od té doby jdeme krok za krokem a myslím, že se nám daří vracet Portě renomé.
Sláva Porty je spojena se silným obdobím české folkové a trampské scény v osmdesátých letech. To je ale minulost. Jaká dnes podle vás tato scéna je?
Česká countryová scéna výrazně zaostává za americkou. Čerpá totiž stále především z původních kořenů, neposunuje se k pestrosti ani ke spojování s dalšími žánry. Countryová scéna vytváří v Americe z velké části mainstream, u nás nic takového není.
Ještě horší je to na trampské scéně. Muzikanti, kteří se trampské písni věnují, zestárli a nemají následovníky. Tato hudba u nás skoro zaniká, nezpívá se mnoho nových písní, scházejí nové osobnosti.
Jsou tu ale velice šikovní pokračovatelé písničkářů. Když se Porta konala poprvé v Řevnicích, vyhrál ji Xindl X, který je dnes výrazným představitelem tuzemského mainstreamu. V té době se řešilo, jestli tenhle druh písničkářství na Portu vůbec patří. Ukázalo se, že patří.
Potvrdil to třeba Tomáš Klus. V Řevnicích vystoupil již třikrát a jeho přijetí diváky bylo vždy nadšené. On sám tvrdí, že se na Portě cítí dobře. Obrovský úspěch slavili i Marta Kubišová, Jaroslav Wykrent, Blue Effect nebo Buty.
Není portovní publikum tak trochu jiné?
Je velmi vnímavé a vstřícné. Na Portu jezdí za muzikou, za hudebními zážitky, ne za zábavními atrakcemi, které jsou dnes na mnoha velkých festivalech. To vyzařuje i z videonahrávek, které každý rok pořizujeme spolu s audionahrávkami, jež pro nás točí Český rozhlas Olomouc. Vím, že jen to pro spoustu muzikantů úžasný zážitek. Mezi vystupujícími a diváky vzniká nepopsatelná krásná atmosféra, kterou si pochvalují obě strany.
Co nabídne letošní Porta?
Bude to zase zážitek jak hudební, tak třeba i romantický. Budou k dispozici alba z Port v Řevnicích, bude se opět zpívat až do kuropění a rozhodně bude ve stáncích zase plno dobrot. Porta se koná v nádherném prostředí, kde je možné podnikat i pěkné procházky po okolí.
Kromě semifinalistů a finalistů soutěžní části se na ní představí takoví klasici, jakými jsou Robert Křesťan a Druhá tráva, Jaroslav Samson Lenk, Schovanky, Vokobere, Kamelot, Ivan Hlas a další. Vždy se také snažíme přivézt někoho, kdo předtím nikdy na Portě nebyl. Tentokrát to bude kapela Jelen, která zahraje poslední den odpoledne.
Je jasné, že během Porty se bude vzpomínat na Wabiho Daňka. V samém závěru festivalu se opět sejde několik muzikantů a kapel, aby mu vzdali hold. Přijedou mu do nebe zazpívat kamarádi a muzikanti, kteří si ho vážili a měli ho rádi. Uslyšíme určitě jeho písničky a ty asi nebudou znít jen z jeviště. Speciálně na tuto vzpomínku dorazí třeba Slávek Janoušek, Vojta Kiďák Tomáško, Miloš Dvořáček, zazpívá mu Pavel Žalman Lohonka i my s Vokobere.
Na Portu se jede vlakem, autem, na kole i na koni a ubytovat se lze v okolních hotelích nebo ve stanovém městečku, kde je připravené sociální zázemí. Chtěli bychom v něm letos udělat i Open mic, tedy hudební scénu, na které si může zahrát každý, kdo na Portu přijede a má kytaru s sebou.