Článek
Nutno poznamenat, že tvůrce byl nejen vizuální umělec, ale také básník (spoluzakladatel Skupiny 42), spisovatel i překladatel. A že měl s totalitním systémem vlastní neblahou zkušenost, protože strávil v roce 1953 devět měsíců ve vězení, v roce 1977 podepsal Chartu a v roce 1979 emigroval do Paříže.
Významnou částí výstavy je soubor šedesáti šesti koláží Týdeník 1968, který výtvarnou formou komentuje ruskou okupaci ze srpna 1968. Práce jsou složeny z dobového tisku (Rudé právo, Mladá fronta, Mladý svět), který o událostech píše, z oficiálních dokumentů (prohlášení OV KSČ) či autentických plakátů. Ty autor doplnil fragmenty reprodukcí děl starých mistrů, které zasazují díla do zvláštních kontextů. Na jednu koláž přidal i parte svého kolegy Jiřího Balcara, který v pohnutých dnech zahynul při automobilové nehodě za dosud ne zcela vyjasněných okolností.
Jako určité memento mori slouží kolážový objekt Stupínek vítězů (Vítěz) z roku 1973. Je složen ze tří lidských lebek, které trůní na stupňovitém katafalku. Vše je navíc polepeno pestrobarevnými fragmenty z magazínů i černobílými listinami. Skulptura působí jako totem primitivních kmenů vyznávajících kult smrti.
Dílo ovšem můžeme brát i jako symbol Pyrrhova vítězství srpnové okupace. Vojenské vítězství bylo totiž navěky přebito politickou a hlavně morální porážkou. Navíc tato historická událost stále působí jako určité jablko sváru. To návštěvníky určitě napadne, když vstoupí do jednoho ze sálů a v něm trůní obrovitý plod. Jeho gigantická hmota připomíná člověku malost a nedůležitost v toku dějin.
Kolářovy práce jsou plné symbolů, odkazů i náznaků. Poučený návštěvník, znalý historických i uměleckých souvislostí, v nich objeví mnohem více než ten nepoučený. Ovšem i ten si může odnést silný zážitek, protože autorova schopnost spojovat na první pohled nespojitelné je obdivuhodná.