V létě si už skupina, která předloni vydala čtvrté studiové album Control, troufne na největší nizozemskou halu pro padesát tisíc diváků. V České republice zatím zůstává věrná klubům. 12. dubna vystoupí v Praze v Roxy, 13 dubna v Brně na Flédě. Na oba koncerty jsou stále k dispozici vstupenky. Právu poskytl rozhovor kytarista Casper Starreveld.

Letošní rok jste zahájili klubovým turné v Nizozemsku. Jak jste ho prožívali?

Skvěle jsme se bavili. Doma totiž už obvykle hrajeme velké koncerty, a to turné pro nás bylo návratem ke kořenům. Milujeme intimitu menších klubů, máme rádi bezprostřední komunikaci s publikem. Když hrajeme na stadiónech, je těžší navázat kontakt s lidmi. Kluby jsme si užívali, měli jsme pocit, že vedeme s publikem dialog.

Proto se moc těšíme na evropské turné, protože v zahraničí hrajeme spíš v menších klubech. V Praze navíc na místě, kde jsme ještě nikdy nevystupovali.

Na podzim jste měli v Amsterdamu pět koncertů za sebou v aréně s kapacitou sedmnáct tisíc lidí. Cítil jste mezi jednotlivými večery velké rozdíly, nebo vám splývají?

Když skončil poslední koncert, měl jsem pocit, že jsem se probudil z dlouhého snu, a snažil se rozpomenout, co se mi vlastně všechno zdálo. Zároveň byl každý večer jedinečný. Během prvního se člověk trochu rozkoukal a zvykl si na prostor, poslední večer se dostavil největší adrenalin.

Zajímavé je, že jsme to každý z kapely prožili jinak, protože každému z nás se nejvíc líbil jiný z večerů. Všechny jsme ale odehráli naplno a měli jsme z nich dobrý pocit. Myslím, že i publikum bylo spokojené. Připravili jsme velkolepou vizuální show s nejrůznějšími efekty včetně ohňostrojů.

Co byl pro vás osobně nejkrásnější moment?

Skladba Little Light. Při ní byl díky světelným efektům nádherný pohled na publikum. A pokaždé jsme si užili závěrečnou písničku St. Helena, což je mohutná rocková skladba.

Vím, že jste k takovému úspěchu rostli postupně, ale přesto – co udělá takový moment se sebevědomím kapely?

Myslím, že je potřeba nejdřív získat sebevědomí, a až potom se něco takového může stát. Sebevědomím, které naberete během menších koncertů, to začíná. Myslím, že stadióny nás nijak nezměnily, šlo o přirozený vývoj. Dospěli jsme do chvíle, kdy jsme měli dostatečně velké publikum a věděli jsme, že to zvládneme. Bereme to spíš jako potvrzení, že svou práci děláme dobře.

Když hrajete na stadiónu poprvé, jste samozřejmě vyděšení. Ale my jsme si vždycky řekli, že jsme tam z nějakého důvodu, že se to neděje z ničeho nic. Prošli jsme si všechny fáze od koncertů pro patnáct lidí až sem. A ještě před sebou máme další krok – největší nizozemský stadión má kapacitu padesát tisíc lidí. Čeká nás v létě. Potom se budeme muset zamyslet, co uděláme dál.

Zaujalo mě, že jste loni koncertovali také na ostrově Curaçao v Karibiku. Ten koncert byl tak trochu mimo trasu vašich turné. O jakou akci šlo?

Hráli jsme tam už podruhé, žije tam hodně nizozemských přátel. Pořádali charitativní akci pro zvířecí útulek. Spojili jsme příjemné s užitečným, pomohli dobré věci a strávili jsme krásný týden na pláži. Kéž by se z toho stala tradice.

Obecně mi ale připadá, že se soustředíte hlavně na Nizozemsko, odkud pocházíte, a několik zemí na evropském kontinentu. Pomýšlíte i na jiná teritoria?

Vyzkoušeli jsme si velké světové turné s nizozemským producentem a dýdžejem Arminem Van Buurenem. Byli jsme rocková vsuvka v jeho setu. Hráli jsme třeba v Brazílii nebo v Číně. Bylo to skvělé. Ale jinak je obrovské štěstí, že máme takový úspěch doma a v několika evropských zemích.

Pro nás je to teď tak akorát. Někdy se stane, že když toho chce člověk zvládnout příliš, nedělá nic pořádně. Nechceme trávit všechen čas na cestách. Jsme takto spokojení, cítíme, že máme v Evropě své publikum. A je pro nás důležité uchovat si i život mimo kapelu.

Jaký máte dnes vztah k albu Control, které jste vydali přibližně před rokem a půl?

Ještě pořád jsme na něj nejvíc pyšní ze všech našich alb. Užili jsme si s ním krásné chvíle a pořád se nám nezdá ohrané. Ty písně jsou tak osobní a dali jsme do nich tolik úsilí, že nás ještě nenudí. Také fanoušci nám stále píší, co pro ně která skladba znamená.

Ovšem až skončí léto, vrhneme se na další desku. Vlastně jsem zrovna ve studiu a už pracuji na nějakých demonahrávkách. Jsou to ale zatím první krůčky. Zjišťujeme, co se nám honí hlavou. Na podzim se pak pustíme do intenzivnější práce a uvidíme, jestli pořád umíme něco složit.