Článek
Gergijev u nás byl se svým petrohradským orchestrem v tomto století podruhé. Častěji ho známe z dirigování jiných orchestrů. Současné turné nicméně v Praze ukázalo Mariinský orchestr ve vynikající formě, přičemž většinu jeho obsazení tvoří ženy.
Gergijev má všechny tři skladby programu s ním důkladně nastudované, takže jeho typické vedení orchestru jen párátkem (Debussy) či prsty (Stravinskij, Čajkovskij) naprosto stačí.
Již úvodní předehra Debussyho Faunova odpoledne zaujala básnivou atmosférou vycházející z velké sehranosti. Následnou baletní suitu z Ptáka Ohniváka zahájil málo hranou trubkovou fanfárou, která vyvolala potlesk publika. V suitě, jež byla zřejmě vrcholem programu, zdůraznil rytmické části proti těm lyričtějším.
Po přestávce uzavírala večer nejznámější symfonie Petra Iljiče Čajkovského h moll č. 6 Patetická. V této poslední autorově symfonii vystihl dirigent tragické loučení skladatele se životem.
Česká filharmonie v Rudolfinu vedle skladeb Josepha Haydna a Maxe Brucha seznámila diváky s jedním z velkých děl současné hudby, Tancem mrtvých (Totentanz), napsaným britskou skladatelskou jedničkou současnosti Thomasem Adésem. Ten často působí i jako dirigent, a tak celý koncert řídil.
Velké obsazení orchestru s obrovskou sadou bicích nástrojů „ukočíroval“ s přehledem, jen trochu vadila určitá chaotičnost skladby i textu, který oba sólisté podávali bez většího zdůraznění jednotlivých postav.
V dalším programu byl zajímavý výkon houslisty Josefa Špačka v přetěžké Bruchově Skotské fantazii Es dur pro housle a orchestr, jejíž náročná místa zvládl skutečně virtuózně.