Článek
Unikátní díla, která pro publikaci vybrala ředitelka muzea Helena Koenigsmarková, jsou také součástí rozsáhlé výstavy Director´s Choice, která bude k vidění v prostorách muzea až do 2. dubna, ačkoli měla původně končit 25. března. Výjimečně bude přístupná, stejně jako celé muzeum, i o Velikonočním pondělí. 38 vybraných exponátů v ní doplňuje téměř 300 dalších nejcennějších předmětů ze všech muzejních sbírek a oborů uměleckého řemesla, užitého umění a designu: od nábytku a skla až po oděvní módu, šperk, hračku či fotografii.
Výstava zároveň zachycuje vývoj uměleckého řemesla od gotiky a renesance až do první poloviny 20. století. „Spoustu předmětů sice znají návštěvníci z předchozích expozic, ale nyní jsou sestavené v chronologických celcích a ukazujeme i to, jak se předměty užívaly a prezentovaly ve své době,“ uvedla Helena Koenigsmarková.
Vitraj s alegorií uměleckého průmyslu na podestě schodiště UPM, 1900, Josef Schulz (1840–1917), realizace Benedikt Škarda, Brno. Malované sklo zakládané do olova. Dar Vojtěcha Lanny v roce 1900.
Jednou z největších a nejvýznamnějších sbírek Uměleckoprůmyslového musea (UPM), založeného v roce 1885 Pražskou obchodní a živnostenskou komorou, se stala kolekce skla, keramiky a porcelánu. K nejdůležitějším donátorům, kteří přispěli k jejímu vzniku, patří mecenáš malíře Josefa Mánesa a spoluzakladatel muzea, průmyslník Vojtěch Lanna. Muzeu každoročně věnoval řadu děl a v roce 1906 právě cennou kolekci skla. Dalším významným dárcem, jenž přispěl k jejímu rozšíření, se stal Gustav Pazaurek, který působil nejprve jako ředitel Severočeského průmyslového musea v Liberci a poté i ředitel muzea ve Stuttgartu. V roce 1932 odkázal UPM dva tisíce kusů skla, představující zejména českou produkci 19. století. Dnes sbírka skla obsahuje přibližně dvacet tisíc předmětů, přičemž dalších dvacet tisíc čítá ještě kolekce keramiky a porcelánu.
Muzeum vlastní také jednu z nejstarších sbírek textilu v Evropě, která soustřeďuje rovněž kolem dvaceti tisíc exponátů, a také velmi početnou kolekci nábytku a dalších užitných předmětů ze dřeva i dalších přírodních materiálů. Její součástí je i sbírka předmětů z kovů, včetně zlata a stříbra, která obsahuje jak klenoty, tak stolní příbory a nádobí, vzácné emaily a liturgické zlatnictví.
Rovníkové prstencové sluneční hodiny se stativem, kolem r. 1600, mosaz zlacená, rytá.
K mladším sbírkám patří kolekce fotografií či sbírka hraček, nejmladší je sbírka průmyslového designu, nábytku a bytových doplňků realizovaných podle návrhů domácích i světových architektů a designerů.
Poklady gotiky i kubismu
Exponáty, které představí londýnská publikace, reprezentují nejzajímavější majetek muzea od gotiky až po současnost. Nechybí proto ukázka z tzv. Karlštejnského pokladu, miska ze zlaceného stříbra pocházející z poloviny 14. století, která je ozdobena rytinami různých ptáků v bojovných pozicích. Patří k několika málo zachovaným miskám tohoto typu, které se užívaly jako dary, a dokládá vysokou úroveň zlatnictví v době vlády Karla IV. Karlštejnský poklad objevili na konci 19. století při přestavbě hradu zedníci, nikomu o něm však neřekli a tajně ho prodali překupníkovi, načež se údajně už jen jeho část objevila na aukci v Berlíně. Na prodej byly více než tři stovky předmětů: šperky a několik nádob, ale především různé knoflíky, přezky a další prvky používané ke zdobení oděvů.
Kolekci vydražil F. A. Borovský a poté ji prodal Jindřichu Waldesovi, majiteli pražského podniku Koh-i-noor, který se chystal otevřít vlastní muzeum spínadel. Židovskému průmyslníkovi však v roce 1939 majetek zabavili nacisté a během poválečných událostí byl karlštenský poklad uložen v UPM. Rodina Waldesových jej získala v roce 1994 v restituci zpět a hned v následujícím roce ho muzeu darovala.
Číška s malovaným pohledem na Pražský hrad
Pozoruhodný osud, do nějž také zasáhla válka a poválečné události, mají například i vzorníky augsburského platnéře, známé také jako Thun-Hohensteinská alba. Obsahují kolorované perokresby se vzory brnění a zbroje nejvýznamnější platnéřské dílny v Evropě, kterou provozoval v Augsburgu rod Helmschmidů, a ve dvou svazcích zachycují pozdně středověkou a renesanční produkci dílny. Pocházejí ze slavné Thun-Hohensteinské knihovny ze zámku Děčín, kde se nacházely už v první polovině 18. století. V zahraničí byly obě knihy však dlouho považovány za ztracené a tradovalo se o nich, že shořely na sklonku 2. světové války při osvobození. Ve skutečnosti však byla alba v roce 1945 konfiskována jako německý majetek a později předána do sbírky Uměleckoprůmyslového musea.
Do prestižní londýnské publikace vybrala Helena Koenigsmarková například i biedermeierskou židli s intarzií z ořechové dýhy, která vznikla po roce 1820. Z poloviny 19. století pak pocházejí hedvábné dvoudílné šaty zakoupené od slavné hodinářské rodiny Hainzů, která od roku 1836 působila na Staroměstském náměstí přímo proti orloji. Jeho správou a údržbou byla pověřena v 60. letech 19. století a vykonává ji dodnes.
Ve stejné době byl vyroben i přepychový perkusní revolver barona Antona von Petze. Pochází z dílny patrně nejproslulejšího českého puškaře A. V. Lebedy a je zdobený rytinami podle návrhu malíře Josefa Mánesa.
Kávový soubor s kuličkovými oušky, 1911, Pavel Janák (1882–1956) – návrh, výroba Graniton, Rydl & Thon Svijany-Podolí pro družstvo Artěl, Praha, měkká kamenina, bílá glazura, malovaný cik cak dekor.
Dvacáté století je pak ve výběru zastoupeno například kávovým souborem, židlí nebo dózou od architekta Pavla Janáka. Patřil stejně jako Vlastislav Hofman k českým umělcům, kteří se přihlásili k nově vznikajícímu kubismu a aplikovali ho také na architekturu a užité umění. Publikace připomene samozřejmě i práce Ladislava Sutnara, který žil od roku 1939 v USA, fotografů Františka Drtikola a Josefa Sudka a také ukázku poválečné československé tvorby.