Ani horší technická kvalita však nedokáže zastřít sílu kapely, od níž by se mnozí její následovníci mohli stále učit. Soubor tradičního popu sice v sobě nesl nostalgii, ale nepostrádal tah, který zdůrazňovala přesná a úderná rytmika. Existenciálně laděné texty nebyly jen smutné, ale plné hořké ironie a hlavně - dalo se jim věřit.

To potvrzuje hned první píseň se slovy: "Proč jsi taková smutná vždycky, když to s tebou dělám, máš zavřený oči a já z toho nic nemám, asi tě pošlu jinam, no tak holčičko, věř mi."

Vytrácející se láska však není jediným tématem. Ze skladeb Možná jednouVypadáš starší čiší vykořeněnost někoho, kdo nezapadá, což zpívající kytarista Petr Stanko byl. Viděl však i nespokojenost ostatních. "Už zase stojí v tom samým průjezdu. Vyhaslé oči, dávno už nevědí, co si chtěly říci. Na něco čekají," zpíval v písni Před diskotékou. Bylo mu jasné, že by nestačilo "koupit kravatu a zkusit k nim zapadnout".

Bez ohledu na krátkou dobu existence a skutečnost, že skupina za sebou nezanechala žádné album, první vydala až dvacet let po svém zrodu, je význam STP pro tuzemskou kytarovou scénu klíčový.

Soubor tradičního popu
Black Point 65:27