Však také je hlavním hrdinou sériový vrah, kterého z přísně střežené cely na Saturnu nasadí do akce, při níž je potřeba zlikvidovat 31 osob. Jde o záchranu půldruhé miliardy lidí, ale to je pro najatého zabijáka vedlejší. Není žádný humanista a nezpronevěřuje se svému charakteru. Autor nedělá hlavního hrdinu lepší, než je.

Kopřiva však není jen mistrem akce. Oplývá ironií, když nechává práci profesionálních zabijáků v odborných periodikách hvězdičkovat jako rocková alba, přičemž pohled je podobně subjektivní. A jestliže postmodernisté píšící o yuppies vždy jmenují značky oblečení, která mají na sobě (viz Americké psycho), on neopomene vyjmenovat  použité zbraně. Kopřiva ctí i klasiku, po vzoru Alfreda Hitchcocka, jehož portrét se hlavního hrdinovu zjevuje v prasklinách na zdi, nechává dlouho utajené, proč se celá akce rozpoutala.

Zabíjení nenabízí jen bezuzdný masakr za pomoci všech dostupných prostředků, byť v polovině to tak přes řadu drobných narážek na současnou realitu začíná vypadat. Pak však přijdou nečekané zvraty, ukazující, že autor má z filmu zažitou techniku střihu. A při závěrečné gradaci nabízí i alternativní vývoje příběhu, z nichž se vylíhne rozuzlení.

Štěpán Kopřiva: Zabíjení
Crew, 350 stran