Proč se vaše album jmenuje Cirkus?

Tomu, co děláme, jsme v kapele vždycky říkali cirkus. Při koncertech jsme se převlékali, snažili se lidi bavit a v posledních letech se i dost měnila sestava, což byla také jistá forma cirkusu.

Nikdy jsme neměli koncerty složené tak, že bychom hráli jednu písničku za druhou. V pauzách si povídáme s lidmi a já se jako cirkusák na pódiu vždycky choval. Jsem šašek, klaun.

Kromě toho si myslím, že v současné době v této zemi a v celé Evropě cirkus je a ještě dlouho bude. Evropská unie je moc mladá a my si s ní zatím nevíme moc rady, stejně jako si nevíme rady s domácí politikou. Navíc je na desce písnička Cirkus, která je o tom, že život je manéž.

O konceptu cirkusu jsme v kapele uvažovali dost dlouho, takže jsme si na koncerty nechali ušít kostýmy. Lidé je na nás mohou poprvé vidět ve videoklipu, který jsme natočili k písničce Rychlé pípy. Zveřejnili jsme ho 15. prosince.

Jsou tu Heebie Jeebies proto, aby bavili lidi?

Nemyslím si, že by to byla naše ambice. Já sám jsem extrovertní introvert, takže na pódiu mám roli, ve které se cítím dobře, a jsem ochoten v ní s lidmi komunikovat. Kdybych byl na scéně sám za sebe, bude to pro mě daleko těžší, budu uzavřený. V roli se mi mnohem lépe říkají věci, které mě štvou. V civilním povolání pracuju ve veřejnoprávním rádiu a tam spoustu věcí říkat nemohu. Jako klaun na pódiu si pusu na špacír pustit můžu.

Češi mají navíc humor ve štítu a umějí si ze sebe dělat legraci. V tom jsme typicky česká kapela. Myslíme si, že dokud si člověk dělá z některých věcí a hlavně ze sebe legraci, žije. Když tu schopnost ztratí, čeká na smrt.

Na co jste v poslední době na pódiu nadával?

Štve mě, že jsme jako národ zhrubli. A protože ryba smrdí od hlavy, vadí mi to, co se děje v české politice, což tu hrubost často mezi lidi přináší. Lidem přestaly vadit šlendriány. Vyměnili malé zlo, které bylo dost velké na to, že je naštvalo, za daleko větší, které už ale mnozí jako zlo nevnímají.

Historie se tak nějak špatně opakuje. Dennodenně se ve veřejném prostoru lže a mnoha lidem je to jedno. My lidem na koncertech říkáme, aby se nenechali obalamutit a informace si v rámci možností ověřovali. Jasně, je to těžké. Ale když člověk chce hledat pravdu a má na to chuť, tak ji najde. Jinak se bude některým lidem dál dařit celý národ obelhávat.

Je tento postoj i ve vašich textech?

Byl tam vždycky, možná jen lépe schovaný. Nová deska je sice cirkusácká, ale dvě třetiny textů nejsou tak veselé, jak by se mohlo na první pohled jevit. Už se mi stalo, že mi k nějakému textu lidé řekli, že je příliš laciný. Já ale čerpám z našeho punkového naštvání, které jsme v kapele měli vždycky. Myslím si, že některé věci v lidech zůstanou.

Osobně mi vadí takové ty navoněné texty, které třeba píše Richard Krajčo. Znějí krásně, slova jsou v nich promyšleně kladená za sebe, mají snad i básnické ambice, ale nedávají smysl, často nejsou ani správně česky a chybí poselství.

Posunuli jste se na novém albu po hudební stránce?

V kapele došlo v poslední době k několika personálním změnám, a tak hraje trochu jinak. Jsme teď v průměru mladší, přišli k nám nový bubeník a baskytarista, což znamená, že Heebie Jeebies teď hrají i jinak rytmicky.

Já se stal stoprocentním autorem, ale vzhledem k personálním okolnostem a získávání zkušeností už nemáme ten punkový náboj, jaký jsme měli před lety. Je to teď více pop rock, ale své žánrové lásky jsme neopustili. Občas je v tom ska, občas reggae, využíváme i rádi elektroniku.

Na scéně jste čtyřiadvacet let. Dosáhli jste maxima toho, čeho jste dosáhnout mohli?

To určitě ne, mohli jsme být mnohem dál. Nám se ale do toho takzvaně velkého světa nechtělo.

Nechtělo?

Velké sny jsme ze začátku měli, jenže tehdy jsme ještě neuměli pořádně napsat písničku a vlastně ani hrát. Pak už to bylo po této stránce lepší, ale my zjistili, že se nechceme podřídit některým pravidlům současného marketingu, který je dnes v hudbě velice důležitý a který do jisté míry omezuje naše tvoření. Rozhodli jsme se tedy se hudbou především bavit a přitom říkat to, co nám leží na srdci. Lidi na nás chodí, naše jméno znají a my zůstáváme v undergroundu, kde nám nebude nikdo nic diktovat. Tak se cítíme nejlépe.

Co budete dělat dál?

Rádi bychom písně z nového alba dostali do některých rockových rádií. Podařilo se nám je prosadit už do některých polských rádií, protože v Polsku občas hrajeme a máme tam i svůj fanklub. Chceme dát dohromady partu českých muzikantů a objet tam některá větší města s takovým malým českým cirkusem. To je ale spíš plán na rok 2019. Doma budeme nadále koncertovat a těšíme se i na festivaly.