Zpěvačka se proslavila v padesáti letech, což je samo o sobě unikátní. Říkávala o sobě, že je „příliš malá, tlustá a černá”, takže si jí komerční šoubyznys nevšímal. S žádnou kariérou už tato vskutku nevysoká korpulentní paní z Georgie nepočítala, dokonce pracovala jako vězeňská stráž, protože příjmy z malých hudebních klubů nebyly nic moc. Hrála na svatbách a večírcích, ale fajnšmkeři už tušili, že je výjimečná.

Celý život se držela energií nadupaného, syrového staromódního funku a soulu, až si jí v roce 2007 konečně všimli a začal o ní psát deník New York Times či RollingStone. Částečně jí tehdy pomohla jiná zesnulá hvězda, Amy Winehousová. Posledních devět let jezdila Sharon po celém světě a nominovali ji na Grammy, ale v roce 2016 zemřela na rakovinu.

Soul of a Woman pokračuje v jejím nevyumělkovaném stylu plném nadupaných funkových bicích, vypjatých emocí a přirozeného retro zvuku nástrojů. Hlas zní neuvěřitelně na to, že desku nahrávala v mezerách mezi chemoterapiemi.

Původně chtěla kapela nahrát pomalejší desku se smyčci, ale když se ukázalo, že to asi bude poslední album, Sharon s kapelou celý koncept změnila, nahrávky mají připomínat její strhující koncertní výkony. Na velké orchestry a uplakané balady nebyla stavěná, muzikanti jí říkali výstižně „masožravé zvíře“.

S kapelou the Dap-Kings toho prý zpěvačka natočila ještě mnohem víc, ale kde to zůstalo, je zatím záhadou.

Audio ukázky zde.