Článek
Čeká nás přelidnění planety, hladomor, zhroucení starých států. V budoucnosti všechno ovládne jakási Evropská federace (snad parodie na EU?), která nařídí politiku jednoho dítěte a sourozence nemilosrdně likviduje.
Budoucí společnost bohužel líčí tvůrci dost zmateně. Vůbec se nedozvíme, jak vlastně funguje. Je to diktatura, nebo demokracie? Mluví se tam o volbách, zároveň ale můžete po dlouhá léta ve velkém zabíjet děti a tvrdit, že jen spí. Ví o tom spousta lidí v budově, ale nikdo to nevynese ven, nikdo to neřeší. Ačkoliv se venku nekoná žádná válka ani povstání, jsou tam od rána do večera na ulici vojenské kontroly a takový stav trvá zjevně několik let, aniž by se tomu lidé divili.
Vizuální pojetí budoucího světa dopadlo velmi nudně, zdá se, že chyběly nápady i peníze. Divákovi po všech Terminátorech a Blade Runnerech nabídne jen šedé paneláky, nezajímavá auta nelišící se od současnosti a normální střelné zbraně. Technika jako by se za 50 let vůbec neposunula.
7 životů
Samotná zápletka pak vyžaduje od diváka značnou dávku naivity. Má uvěřit, že hodný děda (Willem Dafoe) dokáže desítky let utajit uprostřed velkoměsta v běžném bytě sedm dětí a vychová je až do dospělosti, aniž by si sousedi nebo policie něčeho všimli.
Sestry dospějí (všechny hraje Noomi Rapaceová), a teprve když jedna záhadně zmizí, začne válka proti orwellovskému systému, který se ukáže být pozoruhodně neschopným, když nedokáže zlikvidovat sedm neozbrojených holek. Zbytek je průměrný akční film – honičky a brutální rvačky vyšperkované jednou či dvěma nechutnostmi.
Snad byl slibný námět, výsledný film je ale nelogické neoriginální béčko, které snadno uspí. A Noomi přece jen není taková krasavice, aby se vyplatilo na ni dvě hodiny zírat jako na obrázek.