Polární expres totiž vznikl jako první projekt celý pomocí technologie motion capture, kterou proslavilo stvoření Gluma v Pánu prstenů, ale tady je dovedena zase o notný kus dál. Pohyb živého herce, který má na těle připevněny senzory, je digitálně snímán počítačovými kamerami, a stává se vzorem pro vytvoření virtuálních postav.

Díky této technologii mohl Hanks hrát jak průvodčího vlaku, tak osmiletého hlavního hrdinu a další tři postavy, díky tomu bylo možné zakomponovat skutečnou hereckou akci do počítačové krajiny. Možnosti filmu se tím nepochybně opět posouvají - a je jen na vkusu jednotlivých diváků, nakolik se jim tyto živé-neživé postavy budou líbit.

Fascinující jízda vlakem

Předlohou pro film se stala stejnojmenná knížka Chrise Van Allsburga o vlaku fantazie, který odváží děti, které už ztrácejí víru, na severní pól, aby se přesvědčily, že Santa Claus existuje a každý rok o Vánocích nakládá do svých létajících saní tažených sobím spřežením dárky pro děti, které vyrobili skřítkové.

A tak i před domem, kde se v posteli převaluje osmiletý kluk, jenž přestává věřit na Santu i na zázraky, zastaví s ohromujícím burácením vlak. Kluk v županu rychle přehozeném přes pyžamo vybíhá ven a po krátkém zaváhání přijímá pozvání průvodčího na cestu polárním expresem. Společně s ostatními dětmi na ní prožije dobrodružství a zážitky v cíli mu víru vrátí.

První polovina filmu je úchvatnou, výtvarně okouzlující a dravou podívanou, jejímž hrdinou je jednoznačně vlak. Řítí se snově zasněženou krajinou v tempu, které nedá divákům téměř vydechnout, kde nádherné scenérie, protínané kolejemi, jsou samy příběhem, neboť ten v této části prakticky neexistuje: jde jen o cestu, ona je tu filmařským cílem naplněným beze zbytku.

Převáží patos a sentiment

Pak ale jako by náhle topič přihodil do kotle téměř zničující dávku hodně umělého sladidla. Dobrodružná cesta začíná dostávat novou příchuť už ve chvíli, kdy dva dětští pasažéři, osamělý nedůvěřivý chlapec s černošskou holčičkou, zpívají na zadní plošině do svitu polární záře jímavou píseň. Pak se ještě na chvíli tempo vrátí - a na severním pólu jakoby definitivně začne jiný film. S příchodem dětí do skladu plného rozbitých hraček nastupuje těžkotonážní sentiment a didaktičnost, kýč v té nejčistší, doslova krystalické podobě.

Polárnímu expresu totiž chybí humor, jakákoliv nadsázka, která by alespoň trochu vyvážila promluvy typu "někdy jsou podstatnější věci, které nevidíme než ty, které vidíme", "skutečný duch Vánoc leží ve tvém srdci" a podobně. Všechno se tu bere naprosto vážně, ani Hanksův sympaticky civilní herecký projev v roli průvodčího nepomohl ke špetce žádoucího vtipu. A davové scény s armádou skřítků a provoláváním slávy Santa Clausovi to vše ještě pojistí pořádnou dávkou patosu.

Těžko předvídat, zda českým dětem vrátí nebo posílí Polární expres víru v kouzlo Vánoc. Ježíšek je přece jen jiný, klidnější a tajemnější - a jsou na něj zvyklé. Ale vizuálně je Polární expres zcela nepochybně úžasný. Je zároveň prvním celovečerním filmem vyrobeným i pro velkoformátové kino Imax. Bude ho hrát v jedné kopii, jedna má titulky a jedenadvacet je dabovaných.

Polární expres, USA 2004
Režie: Robert Zemeckis, scénář: Robert Zemeckis a William Broyles, hrají: Tom Hanks, Michael Jeter, Peter Scolari, Nona Gayeová, české znění: Robert Hájek, Zbyšek Pantůček, Rozita Erbanová, Jiří Zavřel a další.