Článek
Když jste v roce 2012 začínali, prezentovali jste se jako electroswingová kapela. Na vašem třetím albu už ale ten styl v podstatě není. Proč?
Nero Scartch: Malé náznaky tam ještě jsou, ale je pravda, že jde v podstatě o detaily. Žádný odklon jsme neplánovali. Stejně jako v případě předešlé desky jsme skládali písničky prostě tak, jak nám přicházely. Ale nevylučujeme, že se k electroswingu někdy vrátíme, možná v jiné formě. U nás je známý prakticky jen v jedné, může mít ale mnohem více tváří.
Obal nového alba skupiny Mydy Rabycad.
Proč jste to neudělali už teď?
Nero Scartch: Protože by to nebylo přirozené, šli jsme jinou cestou. Na desce jsou použity i nápady, které jsou třeba čtyři roky staré. My je ale upravili a zaranžovali tak, jak jsme to v době, kdy jsme nové album chystali, cítili. Také jsme více tvořili společně.
Dařbujánová: Vliv na naše hudební kroky mělo určitě i to, co posloucháme v dodávce při cestě na koncerty, nebo s jakou hudbou jsme se setkali na festivalech v zahraničí. Na festivalu v Kanadě jsme třeba narazili na tamní kapelu Les Hôtesses d’Hilaire. Byla neuvěřitelná, Nero stál při jejím koncertu pod pódiem a bylo vidět, že se do ní zamiloval. Druhý den jsme v hotelu pokračovali v práci na nové desce a on přišel s úpravou jednoho hudebního nápadu, ve kterém byl slyšet vliv té kapely. Týká se to titulní písně desky – M. Y. D. Y.
Texty na novince jsou dost osobní, což je proti minulým dvěma albům změna.
Nero Scartch: Žofie, která je dnes jejich většinovou autorkou, před nějakým časem uvažovala o tom, že vydá sólovou desku. Řekla nám, že by na ní byla víc osobní, protože má napsané texty, které se podle ní z toho důvodu pro Mydy Rabycad nehodí. My jí odpověděli, že je to naopak skvělé, ať je klidně přinese a až bude psát další, ať se osobní roviny nebojí. A to se stalo.
Dařbujánová: Jsem žena a zpěvačka, jež si píše texty, takže tendence být osobní mám. Nechtěla jsem zpočátku psát texty, které by nehovořily za celou kapelu. Chtěla jsem, abychom v nich byli takříkajíc všichni, proto jsem si ty osobní schovávala. Teď už to ale neřeším.
Nemáte při koncertech problém s tím, že se před posluchači v osobních textech takříkajíc příliš odhalujete?
Dařbujánová: Nemám. Je to možná paradox, protože do očí bych ty texty nikomu bez hudby recitovat nechtěla, ale to, že jsem na pódiu s kapelou a slova jsou opřená o hudbu, mě studu zbavuje. Navíc vnímám publikum jako anonymní dav, nejsou to jednotlivci.
Pořád říkáte svému hudebnímu stylu glamtronic?
Nero Scartch: Pořád. Žádné jiné pojmenování pro naši hudbu se nenabízí a my bychom byli rádi, kdyby se lidé nezabývali tím, že pro nás budou vymýšlet škatulku. Proto vznikl glamtronic.
Prý jste hráli už na čtyřech kontinentech.
Dařbujánová: Ano, chybí nám koncert v Austrálii, abychom mohli říct, že jsme hráli na všech pěti.
Jaké to bylo v Africe?
Nero Scartch: Hráli jsme v Káhiře a místní klubová kultura je očividně velmi podobná té naší. Přišli na nás tamní mladí lidé a atmosféra byla stejně skvělá, jako bychom hráli v Evropě.
Dařbujánová: Podporuje nás společnost Red Bull a do klubu pro asi tři sta lidí nás pozvala tamní pobočka. Odehráli jsme jeden koncert a klub byl narvaný. Největší emoce se ale dostavily poté, kdy jsme odletěli. Dva dny po našem odjezdu byl v Káhiře teroristický útok.
Hráli jsme i v Turecku na festivalu, který byl plný mladých lidí. Bylo to poté, co tam řada umělců na protest proti politice tamního režimu rušila vystoupení. Odlétala jsem tam s tím, že ani nebudu moci mít odhalená ramena, ale nakonec jsem mezi mladými lidmi na festivalu běhala v šortkách. Byli vděční za to, že jsme přijeli a zahráli. Chodili za námi a říkali, že pro ně znamenáme víc než hvězdy, které u nich své koncerty zrušily, protože my tam byli a ony ne. Doteď nám fanoušci z Turecka píší a ptají se, kdy zase přijedeme.
Cítili jste v Egyptě a Turecku obavu o bezpečnost?
Dařbujánová: Několikrát mě to napadlo, ale vždycky jsem si řekla, že se z toho přece nemůžu zbláznit. Že jsou zvýšená bezpečnostní opatření, jsme ale pocítili jenom na letišti.
Hodláte i nadále koncertovat doma i ve světě?
Nero Scartch: Rádi bychom, i když zatím přesně nevíme, co nás v příštím roce čeká. Pravděpodobně se vrátíme do Spojených států a budeme dělat všechno pro to, abychom se tam mohli vracet pravidelně. Pojedeme také hrát znovu do Jižní Koreje a určitě toho bude víc.
Ve které zemi jste se cítili nejlépe?
Dařbujánová: Pamatujeme si na všechny zahraniční koncerty, protože je to pro nás vždycky velký svátek. Všechny jsou pro nás speciální proto, že hraní v zahraničí je pro nás pořád ještě neobvyklé. Země, ve kterých hrajeme, jsou často velice odlišné. I proto byl každý koncert originální a specifický.
Ale jestli mám být konkrétní, myslím si, že jsme se nejlépe cítili ve Spojených státech. Připadali jsme si totiž jako velká kapela, protože se o nás tamní pořadatelé přímo ukázkově starali.
Může se vám hodit na službě Zboží.cz: