Podstatou jeho tvorby je přeměna předmětu, často už nepotřebného a vyhozeného, na umělecký objekt tím, že si všimne jeho estetické zajímavosti a posléze ho zasadí do zcela odlišného vizuálního kontextu. Navíc nalezené věci kombinuje a prolíná jejich tvary. Díky tomu překonává jejich původní striktně praktickou úlohu a posouvá ji do umělecké oblasti.

Stejně tak postupovali například Marcel Duchamp, Henry Moore či náš sochař Karel Nepraš. Typickým příkladem je dílo nazvané Řád pro neřády. Vyhozené záchodové prkénko žlutočerně natřené vypadá zavěšené na zdi jako chomout, středověký mučicí nástroj či rám obrazu hanby.

Výtvarník Milan Beránek.

Výtvarník Milan Beránek.

FOTO: Jan Šída, Právo

Podobně působí objekt Sprcha pro premiéra. Nahoře je upevněn kohoutek s kropítkem a pod ním ozubené kolo s nápisem Premiér.

Vše je ohraničeno červeným rámem a tím pádem zacykleno do jednoho pevného a nedělitelného celku. Už na první pohled má dílo i politický podtext. Vzhledem k tomu, že práce vznikla za totality, nebylo divu, že Beránek nepatřil mezi prominenty.

Ještě více politicky nekorektní je objekt KSČ, na jehož vrcholu jsou srp a kladivo, pak kuželovitý tubus, který končí kolem s rukojetí, evokující mlýnek na maso či kráječ.

Závěsná deska Za novým domovem z roku 1969 byla velmi aktuální estetickou výpovědí. Mapa tehdejšího Československa je nalepená na černém podkladu a jsou z ní vyříznuty dvě lidské stopy. Ty pak výtvarník umístil za její hranice.

Milan Beránek: Lukostřelec.

Milan Beránek: Lukostřelec

FOTO: katalog výstavy

Červené a žluto černé předmětové koláže působí jako vykřičníky, které ukazují cestu k mnohem lepšímu vnímání věcí kolem sebe.

Protože to, co mnohdy považujeme za mrtvé sériové tovární výrobky bez nějaké duchovní nadstavby, dokáže vnímavý umělec povýšit na předměty zcela jiné hodnoty.