Během večera, ve kterém ho tentokráte doprovázel pouze italsko-americký klavírista Vincenzo Scalera, se sice zpočátku musel často občerstvovat sklenicí vody, ale jeho stav se velice rychle zlepšil a až do konce večera gradoval tak, že v hlasové jistotě ani barvě hlasu nebylo nic znát. Výšky zvládal na jedničku a i v projevu byl bezchybný.

Přitom program nebyl snadný. Byly v něm árie z oper Mozarta, Rossiniho. Pucciniho, Masseneta i Verdiho a písně Leoncavalla i se slavnou Mattinatou.

V přídavcích došlo dokonce i na Florézovo elitní číslo – árii z Donizettiho Dcery pluku s devíti výškami. Přesto si publikum nejvíce získal, když vzal do ruky kytaru a přidával oblíbené jihoamerické a španělské písně.