Hlavní obsah

Syrové fotografické deníky Pavla Baňky

Právo, Jan Šída

Pražský Dům fotografie ukazuje do 7. ledna 2018 dokumentární fotografickou tvorbu Pavla Baňky. Autor na výstavě Blízkost prezentuje díla, která začala vznikat v hlubokých sedmdesátých letech minulého století a přesáhla až do současné doby.

Foto: katalog výstavy

Fotograf Pavel Baňka chápe blízkost především duchovně.

Článek

Vystavené snímky lze chápat jako svébytné deníkové záznamy autora, který šel po vlastní cestě. Syrovost, zemitost a záměrně amatérský pohled na skutečnost dávají snímkům punc autenticity, který potírá prvoplánovou líbivost. Lze mluvit o pronikání duševního portrétu jedince a sociálního dokumentu. Ovšem pouze v nadsázce, protože autor se díky zažité osobní zkušenosti posouvá do osobitých úhlů pohledu na věc.

Už jen to, jak Baňka s kurátory Martinem Mazancem a Martinou Othovou, která se podílela na prostorovém řešení, přistoupili k vizuální koncepci celé expozice, je zásadní.

Fenomén blízkosti lze tedy chápat v několika rovinách

Jednotlivé černobílé i barevné snímky visí za sebou a z nich vytvořené linie horizontálně krájejí jednotu nekonečně bílých stěn v interiéru. A dělí tak symbolicky uzavřený mikrosvět galerie na dvě poloviny. Mezi ně, do jisté míry uzavřené cykly, zavěsili i několik velkoformátových fotografií, aby narušili jednotvárnost prezentace a nechali návštěvníka zastavit se, vydechnout a zamyslet se.

Foto: Jan Šída, Právo

Fotograf Pavel Baňka.

To, že jsou některé práce jen tak v pásech přilepené na zeď obyčejnou žlutou lepenkou, odkazuje na umění ulice a jeho specifickou transparentnost. Skupinové improvizované portréty, dvojice matek a dcer, portréty z USA či cyklus Z mého života na velkém panelu v centru expozice mají společný svorník, totiž touhu po odhalení pravé podstaty věci. Ta tkví ne v zachycení situace v celé komplexnosti, ale v akcentaci určitých prvků, jako jsou výraz očí, grimasy ve tváři či emocionální nenápadnost gesta.

Fenomén blízkosti lze tedy chápat v několika rovinách. První je blízkost fyzická. Fotograf musí přece vstoupit do kontaktu s lidmi, kteří ho zaujali, aby je mohl zvěčnit. Ovšem mnohem důležitější je v tomto případě blízkost duchovní.

Nejen v tom smyslu, že Baňka leckde zachytil své rodinné příslušníky, či dokonce sám sebe, a dal tak nahlédnout do výseče vlastního života, ale musel svým způsobem vstoupit i do životů druhých.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám