"Někdy o našem osudu rozhodují tak nepatrné maličkosti, že je ani nevnímáme a nazýváme je náhodou, ale to se jenom události řízené naší podstatou a naším založením ocitly na křehkém rozhraní, odkud se stejně přirozenou cestou vydaly tam, kam se vydat musely."

Nebo: "Našim nejodvážnějším plánům se obvykle podlomí kolena před nejistou budoucností. Jak je najednou těžké opustit život, který nás den co den zadupává do země, ale zároveň nám poskytuje jistotu střechy nad hlavou a nudného zaměstnání, důvěrně známých ulic, obchodů, sousedů, opilého manžela nebo hysterické manželky."

A to hrdinovo jméno: František!

Prvotinu Marka Goliáše Někde jinde, co vím, neprovázelo žádné očekávání, vyšla dost nenápadně v nakladatelství neproslulém dychtivě očekávanými či sledovanými rukopisy. Autor? Už ne mladý nadějný (1952), v literárním provozu neznámý, ani se do něj, zdá se, necpe, profesí (příznačně?) právník, volbou spíš (to zas nečekaně?) venkovan. A přece je to próza mimořádná - stylem vytříbená, k literární inspiraci i realitě polemická, silná.

Vypráví klidně, bez efektních slov či přirovnání, úsporně, přitom však dostatečně napínavě, o několika lidech, jakých potkáváme denně desítky, jsou kolem nás i v nás. Nehrdinského hrdinu Františka však Goliáš vybavil méně všední vlastností myslet i konat trochu jinak a netuctovou vůlí (i když ji maskuje smířeností) rozhodnout se pro na první pohled zjevně nevýhodnou variantu, instinktem pro řád i pro potřebu řádu nepodlehnout. Taky ho nadal kritickou skepsí, pochybami o světě a o sobě, ale se schopností vyvozovat z toho závěry, řešení. I nepohodlné a nepříjemné.

Už ta rozehrávka: "...vždycky, když se mu nechtělo, uvažoval racionálně a domlouval si - za co bys, Františku, žil, kdyby sis nevydělával peníze za skleněnou přepážkou. Ale dnes, bez stejného zaváhání a přemýšlení jako kdykoliv předtím, odbočil na opačnou stranu a již v okamžiku, kdy dokončil první krok jinam, dobře věděl, že do své práce v bance už nikdy nepůjde."

A tak nůž, kterým končí Josef K., chybí, chybějí i ti dva průvodci-kati. Jsme o pár desítek let starší a diagnózu i důsledky postoje, za které byl K. popraven, známe. Lék? Prevence? Samozřejmě: láska. I když už ne ta romantická, bouřlivá, ale tichá, skoro šeptem, ne proti světu, ale s ním...

Tahle současná domácí variace na jednu z nejznámějších knih světové literatury 20. století je pro mě jedním z letošních čtenářských objevů.

Marek Goliáš: Někde jinde

Doplněk 2004

184 stran, cena neuvedena