Článek
Slovinci, kteří muzikálovou scénu staví teprve několik let, totiž opakovaně požádali o spolupráci brněnského režiséra (i ředitele) Městského divadla Stanislava Mošu. Ten si přivzal i další kolegy, kostýmní výtvarnici Andreu Kučerovou a scénografa Christopha Weyerse, který je sice skutečně doma v Berlíně, ovšem dlouholetá spolupráce s brněnskou scénou pro něj znamená, že druhý domov má bez nadsázky v městě nad Svratkou. Publikem někdy problematicky vnímaný muzikál z prostředí homosexuálů a lesbiček uvidí diváci i v Brně.
„Je to již pátá inscenace, kterou jsme pro Lublaň pomohli vytvořit. První byl muzikál Kabaret, který získal čtyři slovinské divadelní ceny, následoval Šumař na střeše, po něm Sugar!, pak to byly Čarodějky z Eastwicku a nyní Rent, který jsme nakonec společně vybrali z asi desíti původně zvažovaných titulů,“ řekl Právu režisér, který má však ke Slovinsku mnohem hlubší vztah a dokonce má slovinské čestné občanství.
Jak vysvětlil, brněnské divadlo spolupracovalo se slovinskými kolegy už v době před tzv. desetidenní válkou, tedy před osamostatněním Slovinska na někdejší Jugoslávii. Když se Slovinci osamostatnili, přepokládali, že jejich zemi uzná mimo jiných blízké Československo. „Tehdejší mlčení ČSR mě vedlo k tomu, že jsem napsal otevřený dopis panu prezidentovi Václavu Havlovi i ministru zahraničních věcí, který pak přetiskly veškeré slovinské noviny a tím se moje přátelství se zemí, která má k naší kultuře velmi blízko, ještě prohloubilo,“ vysvětlil Moša.
Z muzikálu Rent
Jak dodal, výběr někdy kontroverzně přijímaného muzikál Rent ovlivnil fakt, že získal jako jediný z muzikálů v historii Pulitzerovu cenu za nejlepší drama a má báječnou hudbu. „Když jsem jej však viděl poprvé, tak jsem si říkal, že to snad není ani představení pro naše divadlo. Šlo tak hluboce pod kůži, že jsem se s námětem nebyl schopen úplně srovnat. Ovšem jak se říká, že kdo se nevyvíjí, ten je mrtvý, tak i já jsem změnil názor a získal jiný vztah k této látce a při práci v Lublani jsem si řekl, že se pokusím podívat se na strukturu inscenace pečlivou analytickou prací. A musím přiznat, že jsem se nakonec do tohoto muzikálu zamiloval. Nejen pro jeho příběh a hudbu, ale i pro obrovské filosofické zázemí, ze kterého autor čerpal a které mě je velmi blízké,“ uvedl režisér.
Tomu se podle názorů herců a slovinského publika podařilo vyzdvihnout především hloubku vztahu bez ohledu na to, mezi jakým pohlavím tento vztah vládne.
„Viděl jsem tři různé inscenace Rentu, před tím, než jsem ho sám režíroval, a s různými typy lidských vztahů ovlivněných homosexualitou, či vztahů například mezi lesbičkami se v nich pracovalo jako s nějakou atrakcí. To však považuji za poněkud scestné, protože autor podle mého názoru naprosto geniálně uchopil vztah mezi mužem a ženou, mužem a mužem či ženou a ženou především jako akt lásky stejně jako to bylo v předloze Rentu, Pucciniho opeře La bohéme. Tedy že z žádného takového vztahu se nemá dělat ani událost, ani aféra či atrakce. Jde vždycky o hloubku samotného aktu lásky, které je člověk schopen, ať už je adresátem kdokoli,“ míní režisér.
Jak se mu záměr v novém zpracování podařil, budou moci zhodnotit i čeští diváci v květnu příštího roku na festivalu Divadelní svět, na kterém bude Lublaň s Rentem hostovat, nebo i v příští divadelní sezóně, kdy se muzikál objeví i v brněnském provedení na scéně MdB.