Jsme v Petrohradě (Ústecký kraj - pozn. red.), v psychiatrické léčebně. Vy jste tu byli také na předsoustředění. Co vám to dalo?

David Švehlík (DŠ): Byl to velmi intenzivní zážitek. Nevím, jak to blíž popsat. Svým způsobem se jedná o to, že jsme za přítomnosti profesionálního psychoterapeuta absolvovali takové komunitní sezení. A zároveň jsme se setkali i s pacienty zdejší léčebny... Možná díky tomu to bylo velmi intenzivní.

Jak dlouho jste tady byli?

: Byly to dva dny. I s přespáním. Já jsem tady byl jen jeden den.

Jak vás pacienti přijali?

: Jsou neuvěřitelně laskaví, vřelí.

Režisér Dan Svátek dává pokyny Davidovi Švehlíkovi při natáčení.

Režisér Dan Svátek dává pokyny Davidovi Švehlíkovi při natáčení.

FOTO: Jan Handrejch, Právo

Jak jste léčebnu, pan režisére, vybíral?

Dan Svátek (DS): To bylo nejsložitější. Viděli jsme snad desítky léčeben, ale tahle splňovala všechna naše očekávání. Její vedení nám vychází strašně moc vstříc. Všichni jsou tady milí. Spolupracujeme také s pacienty, kteří nám ve filmu hrají. Takže celé se to propojilo. Je to fajn.

Předlohou filmu je kniha Úsměvy smutných mužů od Josefa Formánka. Vím, že jste kamarádi. Jak se vám čtou jeho knihy?

DS: První, co jsem přečetl, bylo Mluviti pravdu. Vzpomínám si na situaci, kdy jsem ji četl. Měl jsem nějakou angínu, vysokou teplotu. On (Josef Formánek – pozn. red.) má to vizuální vidění už během psaní a mně se to nějak propojilo s tou horečkou (smích). Takhle začalo naše kamarádství. Dopadlo to tak, že točíme jeho předposlední knihu.

Mně se líbí v tom, jak je osobní. Josef je velmi upřímný — v knihách i v životě. A mě baví, že se tahleta upřímnost projevuje i ve filmovém vyjádření. Josef je dennodenně na place, konzultujeme to. Vlastně od scénáře až po postprodukci na tom děláme spolu. Cítím vůči němu velký závazek, aby se to povedlo, protože je to jeho první kniha, která se zfilmuje. Tak doufám, že to dopadne dobře.

Video

David Švehlík mluví o maratonu, Dan Svátek o Davidově výjimečnosti.

Měl jste hned jasno, koho obsadíte do hlavních rolí?

DS: Bylo to složitější. Hledání trvalo hodně dlouho, těch variant bylo trošku víc. Ale já jsem nesmírně rád, že to hraje David. Protože ten jeho přístup k tomu, jak tu roli ztvárnit, jak s ní pracovat, jak se do toho ponořit, to je úplně obdivuhodné. Tenhle styl herectví já obdivuju. On prostě žije v tuhle chvíli jenom tímhle.

Znal jste, Davide, knihy Josefa Formánka před tím, než jste přijal roli?

: Věděl jsem o nich, žádnou jsem do té doby nečetl.

Četl jste pak tu knihu (Úsměvy smutných mužů - pozn. red.), než jste tu roli přijal?

: Samozřejmě.

V čem se ta kniha od scénáře liší?

: Scénář vznikl na motivy knihy a dalo by se říci, že ji sleduje. Samozřejmě ne úplně do detailů, ale řekl bych, že ji věrně sleduje.

David Švehlík, Dan Svátek a Jaroslav Dušek do toho jdou spolu.

David Švehlík, Dan Svátek a Jaroslav Dušek při srpnovém představení filmu

FOTO: Viktorie Lörinzová

Ve filmu také běháte. Kolik jste uběhl v tom maratonu, co tam bude natočený?

: No, maraton.

Uběhl jste maraton? Celý? Čtyřicet dva kilometrů?

: Já si dělám srandu. Jsou tam prostřihy přímo z pražského maratonu, ale samozřejmě, že jsem ho neuběhl celý. Ale neřeknu vám, kolik to dohromady bylo. Vzhledem k tomu, že kamera vždy zabírá určitý výsek a běží se to několikrát...

Kdy má váš film přijít do kin?

DS: Do kin by měl film Úsměvy smutných mužů přijít na jaře, počítáme, že to bude někdy duben, květen.

Video

O alkoholismu, který se může týkat kohokoli z nás.

Jak myslíte bude vypadat průměrný divák, který si právě tenhle film najde?

DS: I když se zdá, že to téma je těžké, že je výrazně mužské, tak — i vzhledem k tomu, kdo si kupoval tu knihu a kolik lidí si ji koupilo, bylo jich přes 20 tisíc — věříme, že si diváka najde.

My jdeme odlehčenější formou, tedy v tom našem filmovém zpracování. Není to tak depresivní, jak někdy ta kniha může působit. My tam máme – a i v knize jsou — vtipné komické momenty, ale my se snažíme jim ještě přidávat. Vidíme ty osudy, ty příběhy trošku z nadhledu. Týká se to i obsazení. Vybírali jsme herce, kteří mají komediální talent a jdeme touhle cestou.

Platí tedy, že je to hořká komedie?

DS: My máme podtitul „opojně hořká komedie“, což vyjadřuje vše, co film obsahuje.

Je o krizi muže ve středním věku?

DS: Může být. Ale myslím si, že alkohol a alkoholismus se týká kohokoliv. My tam máme příběhy úplně mladých lidí, kolem šestnácti let, kteří do toho spadnou. A týká se to všech věkových kategorií. Bez rozdílů, čím se zabývají, jaké mají zaměstnání, sociální postavení. V té léčebně se scházejí pacienti všeho druhu.

Ladislav Henlín, ředitel psychiatrické léčebny Petrohrad, kde našli filmaři zázemí.

Ladislav Henlín, ředitel psychiatrické léčebny Petrohrad, kde našli filmaři zázemí.

FOTO: Jan Handrejch, Právo

Jste znám, Davide, ze svých rolí jako intelektuální kriminalista, budete třeba i válečný hrdina. Nezkazí vám tahle role herecké portfolio?

: Nedokážu si představit v čem.

Kdo myslíte, že by na tenhle film měl jít?

: Každý, kdo na to bude mít chuť.