Seriál mapuje život estébáků, studentů, sportovců, horníků či homosexuálů. Mimo jiné ukazuje, jak odlišné osoby se dostávaly do StB a jejího okolí a jak důležité je rozlišovat, kdo přesně co dělal.

Na jedné straně je estébák Ulč, který se v seriálu sám a dobrovolně prezentuje jako monstrum s nulovou schopností sebereflexe. Divák může jen zírat, že je ochoten říkat určité věci do televize a vůbec se nestydí. Popisuje, jak vydíral a zastrašoval lidi, a použije i slavnou větu, že „všichni dělali svou práci“. Na závěr vyjádří lítost. Ne nad tím, že vykonával odpornou činnost, ale nad tím, že to skončilo. „Mě to bavilo,“ usmívá se estébák.

Na straně druhé se objevuje učitel z Ústí nad Labem, frontman skupiny Houpací koně, který je veden v archívech jako spolupracovník. Jenže příběh je složitější. Byl to asi dvacetiletý student „peďáku“, který se jel podívat na Kampu a poté ho zadrželi a začali vydírat. V obecné atmosféře obrovského strachu podlehl výhrůžkám (vyhození ze školy apod.) a několikrát se sešel s agentem. Nic světoborného mu student zřejmě nesdělil a během roku vše skončilo. Jenže v archívech zůstal.

Dnes už nepochopitelné

V dokumentu říká, že z dnešního pohledu už vypadá nepochopitelně, proč se s ním scházel a proč se tak bál vyhození ze socialistického „peďáku“, což byla vlastně „blbá škola“. Jenže byl velmi mladý, žil v atmosféře strachu a snad také působil tlak ze strany rodičů.

Samotná forma dokumentu podle metody Errola Morrise není světoborná. Pamětníci sice vypadají, že jsou v očním kontaktu s divákem, ale výsledek se výrazně neliší od mnoha podobných filmů. Pořád jde o mluvící hlavy plus staré fotografie a ukázky z televizních pořadů.

Autoři se však dotkli závažného tématu, které stále ještě nemá moc prostoru třeba ve výuce dějepisu. Nasbírali strhující materiál a nebáli se jít do hloubky.

Celkové hodnocení: 80 %