Shodneme se na tom, že takovou desku, jakou jste nahrál vy, u nás dosud žádný český interpret neudělal?

Úplně dokonale, protože ani já jsem nic podobného od českých zpěváků neslyšel. Jsem zvědavý, jak to přijmou lidi. Aneta Langerová, Šárka Vaňková, Tomáš Savka i Standa Dolínek, kteří už desky vydali, jsou lidé s velkým talentem. Ovšem po poslechu jejich desek musím říct, že mě ničím nepřekvapili. Udělali je hezké, ale nepřinesli nic nového. Podobnou hudbu u nás už někdo dělal před nimi.

Já si za svým albem stojím, a i kdyby mělo být mé poslední, budu rád, že jsem ho takhle nahrál. V žádném případě nebudu jako Holki nebo Lunetic, kteří vydali desky a po roce řekli, že to tak nechtěli dělat, ale udělali to proto, aby se dostali k posluchačům. Mám výhodu, že mě lidé znají, a díky tomu se můžu od začátku pohybovat v oblasti, ve které jsem dobrý.

Kdy jste získal stoprocentní jistotu, že chcete nahrát tak náročné album?

Jakmile jsem dostal amerického producenta Jorga Coranteho, který má zkušenosti se spoluprací se světovými hvězdami a jenž také dohlížel na mou angličtinu.

Co vás fascinuje na hudebním stylu r'n'b, který vaši desku definuje?

Rytmus. Cítím to v srdci a jde to ze mě ven. U téhle hudby je důležité nepřemýšlet pouze nad aranží skladby, ale také nad show, která ji bude provázet na pódiu. To mě na tom také velmi baví. Teď jedeme s dalšími čtyřmi lidmi ze SuperStar turné a já jsem si na svém bloku dal strašně moc záležet i po stránce vizuální. Jsou tam tanečnice, je tam postelová scéna, prostě je to trochu úchylné a současně nové. To jsem já, odvaz jako blázen. Probouzí mě to.

Které světové zpěváky jste při tvorbě desky kopíroval?

Od chvíle, co jsem si řekl, že chci zpívat, jsem poslouchal r'n'b, Michaela Jacksona, Stevieho Wondera a podobně. Na svém albu si ale třeba na toho Jacksona nehraju, protože vím, že Jackson nikdy nebudu. Máme společný styl, a to je všechno. Záleží mi na tom, abych byl důvěryhodný.

Sáhl jste si jako zpěvák na dno sil?

Písničky Smile nebo Let Me Apologise mi daly zabrat. Také Adorable, takový sexy duet s Martinou Balogovou. Když jsem ho zpíval, myslel jsem, že bude konec světa. Ta písnička není těžká na hlas, ale na rytmus. Hlas je nástrojem, rytmicky skladbu táhne. Když jsme nahrávali, producent pozhasínal ve studiu všechna světla a nechal svítit jen lampičku, abychom viděli na text.

Nemáte pocit, že právě duet Adorable je příliš monotónní a dlouhý?

Vůbec jsme neměli dojem, že bychom ho třeba měli zkrátit. Nad tou písničkou nemusíte uvažovat, je to taková klasická poslechovka, při níž se dá tancovat i souložit. Je to jednoduchá písnička, která by neměla vadit. Ve zvuku je spousta aranžérských vychytávek. Ale máte pravdu, není to skladba na první poslech. Záleží, za jak dlouho lidi chytne.

Skladba Když jsem sám jako by na desku vůbec nepatřila. Má až triviální text, vybočuje náladou a zpíváte v ní tak, že vám nelze moc věřit. Kde hledat v této písni nějakou přitažlivost?

Na desku se dávala jako poslední a její aranž není od Jorga. Kromě toho byla původně v angličtině a text byl o něčem jiném: o bulvárních novinářích. Chtěli jsme ji nazpívat anglicky, ale producent odjel, my jsme potřebovali ještě jednu skladbu, a než to udělat ve špatné angličtině, raději jsme zvolili češtinu. Dopadlo to tak, jak to dopadlo.