Soluňský festival, který se zaměřuje na filmy z Balkánu a na umělecké snímky, vztyčil své centrum v malebném přístavu a v nedalekém slavnostním kině Olympia. Přesto se chladné počasí těchto dnů nevyhnulo ani tomuto řeckému univerzitnímu městu, návštěvníky vítá každý den ostré slunce a studený vítr, vanoucí od moře.

Alespoň organizátory viditelně zahřálo u srdce, když mohli přivítat francouzskou filmovou a divadelní herečku Isabelle Huppertovou. Před novináře a publikum ji uvedl prezident festivalu a zároveň legendární režisér Theo Angelopoulos. "Zopakovali jsme si polibek z Cannes," připomněl s úsměvem okamžik, kdy před lety vyhrál v Cannes a cenu mu předávala právě Huppertová. Ta nejdříve zmínila spisovatelku Elfride Jelinekovou, čerstvou držitelku Nobelovy ceny a autorku předlohy snímku Pianistka, v němž Huppertová hrála hlavní roli.

První hvězda festivalu - herečka Isabelle Huppertová

"V evropském filmu mají herečky mnohem větší možnost zahrát si opravdu zajímavé ženské charaktery. Myslím si, že některé hollywoodské star nám až závidí," prohlásila zrzavá diva, která je radikálními a šokujícími studiemi ženské intimity a povahy ve filmu pověstná. V Soluni uvedla dva své poslední filmy, které o složité charaktery rozhodně ochuzeny nejsou.

V dosti narcistním a "hlubinném" erotickém psychodramatu Christopha Honorého Moje matka (Ma mere) ztělesnila rozporuplnou postavu mládím a vášní posedlé matky, která terorizuje dospívajícího syna. Po smrti otce k ní on zahoří šílenou, destruktivní láskou, která má tragické následky.

Naopak v hořké francouzské komedii Alexandry Leclerové Rozlobené sestry (Les soeurs fachées) si Huppertová zahrála s gustem upjatou, se životem nespokojenou městskou ženu, ke které přijíždí na návštěvu její venkovská, prostinká sestra. U Huppertové hrdinky se naplno projeví skryté a staré zášti a sourozenecké averze, na druhou stranu její hloupoučká a naivní sestra představuje pro ni příležitost, aby se sama konfrontovala se svým životem.

"Film se za poslední roky hodně změnil. Je nástrojem, jak zachycovat pravdu o člověku, a nyní dokáže mnohem více než kdykoliv předtím pronikat do lidské intimity. My jsme však dědici toho, co pro nás vybojovali ti před námi, například Montgomery Clift či Roberto de Niro. Nevím, jestli film dovede měnit a změnit svět, ale může se o to alespoň pokusit," dodala herečka.

Theo Angelopoulos představil svůj nový snímek

Velmi očekávanou událostí bylo představení knihy Trilogie-Naříkající louka (Trilogy-weeping meadow), která byla napsána podle scénáře ke stejnojmenné filmové trilogii Thea Angelopoulose. "Scénář je vždy surový materiál k filmu. Já jsem se stal režisérem, protože jsem nedovedl být spisovatelem," svěřil se Angelopoulos.

Na festivalu uvede i první díl trilogie, který zatím natočil. K plánu na dokončení svého obřího projektu, který má mapovat historii Řecka a jejích emigrantů ve 20. století, ale uvedl: "Zjistil jsem, že nejsem schopen dále natáčet filmy o minulosti ani o tom, co má nastat. Děj druhé části se odehrává v Uzbekistánu, pokračuje na Sibiři a končí v Americe. Cestoval jsem přes hranice a viděl kolem sebe násilí, jež mnou otřáslo. Terorismus, páchaný ve jménu terorismu a ponižování ve jménu ponižování."