Místo, na kterém se už od konce 19. století nepohřbívá, se tak zapouzdřilo samo do sebe. Navštěvovali ho jen znalci pražské historie, milovníci umění, věční romantici či milenecké dvojice, jimž nevadilo krákorání havranů mezi vyvrácenými kříži a sochami andělů bez rukou nebo hlav. Hřbitov byl nakonec uzavřen a hrozil mu definitivní zánik.

V roce 2011 však začala Správa pražských hřbitovů s postupnou rekonstrukcí a roku 2015 byla díky dotacím z fondů EU odstartována první etapa celkové obnovy. V současné době je hřbitov opět přístupný, došlo k částečné obnově náhrobků a pomníků, upravily se cestičky a ubylo břečťanu, takže tam lze chodit jako do parku.

Pomník skladatele J. V. Tomáška.

Pomník skladatele J. V. Tomáška

FOTO: Jan Šída, Právo

Kovový biskup

Ovšem hřbitov má také významnou uměleckou hodnotu. Můžeme ho chápat i coby exteriérovou galerii klasicistního a empírového umění. Na výzdobě se totiž podíleli sochaři slavných jmen a na hřbitově najdeme náhrobky mnoha významných person naší kultury.

U vchodu do areálu stojí majestátní empírový kostel Nejsvětější Trojice postavený v letech 1831 až 1837. U něj byla dříve i morová kaple svatého Rocha pocházející z doby založení hřbitova.

Jeho vizuální dominanci však přebíjí důstojný kovový pomník pasovského biskupa Leopolda Thun-Hohensteina. Představuje klečícího a modlícího se hodnostáře nad knihou. Tento ceněný empírový náhrobek z roku 1831 vytvořili Dominik Zafouk, Josef Bergler a Václav Prachner, který vytvořil původní model.

Právě Prachner je na hřbitově zastoupen několika dalšími významnými díly. Například plastikou na náhrobku Žofie z Valdštejna či náhrobkem rodiny Panských. Paradoxně jeho nejslavnější dílo najdeme na pražském Mariánském náměstí u zdi Clam-Gallasova paláce. Jedná se o ženský akt, alegorii Vltavy (lidově Terezka).

Bratři Maxové, jejichž sochy potkáváme na Karlově mostě, poctili prostory hřbitova velmi zajímavými pracemi. Emanuel vytvořil sousoší hned u vchodu na hřbitov, které je věnované vlasteneckému kanovníkovi Václavu Pešinovi z Čechorodu.

K nepřehlédnutelným pomníkům patří i ten, který byl vytvořen pro hudebního skladatele Jana Václava Tomáška dílnou sochařské rodiny Platzerů. Náhrobku dominuje kamenná lyra, pod kterou je vytesané heslo Pouze pravda jest diadémem umění.

Mezi vyvrácenými kříži jsou i sochy andělů bez rukou nebo hlav.

Mezi vyvrácenými kříži jsou i sochy andělů bez rukou nebo hlav.

FOTO: Jan Šída, Právo

Kdo tam složil kosti?

V hlíně hřbitova skončily svůj život i významné osobnosti let minulých. K nejznámějším jménům patří bezpochyby Mozartovi hostitelé z Bertramky, pěvkyně Josefina Dušková a její manžel, hudební pedagog František Xaver Dušek, či autor pražských vedut Vincenc Morstadt.

V rámci hřbitova byly přeneseny ostatky romantického malíře, krajináře Adolfa Kosárka, zatímco ty Karla Jaromíra Erbena byly přemístěny na Olšanský hřbitov.

Hřbitov lze chápat i jako nevšední exteriérovou galerii.

Hřbitov lze chápat i jako nevšední exteriérovou galerii.

FOTO: Jan Šída, Právo

I jiní významní lidé byli v tomto místě pohřbeni, ale nevíme přesně kde. Týká se to členů rodiny Mánesů, architektů Kryštofa a Kiliána Ignáce Dienzenhoferů či sochařů rodinné dynastie Platzerů. Leží zde údajně i rodiče spisovatele Jana Nerudy.

Díky revitalizaci ztratil Malostranský morový hřbitov část svého romantického kouzla. Přesto se vyplatí ho navštívit. Má totiž stále neopakovatelnou armosféru a tajemství. Nevíme přece, čí kosti se ještě pod našima nohama nacházejí.