Když píšete, vnímáte rozdíl mezi anglicky hovořícím a českým publikem?

Ano, určitě. Čechy znám, vyrostl jsem v nich, znám jejich kulturu, ale když píšu pro mezinárodní publikum, tak přemýšlím úplně jinak.

Je rozdíl v tom dostat svou knihu na americký a český trh?

V Americe jde o to najít dobrou reprezentaci, najít skvělého agenta, který se za vás bude bít, který tu knihu opravdu miluje, rozumí jí a ví, jak ji nabídnout nakladatelstvím. Myslím, že v Česku to bude podobné.

Nenapadlo vás přeložit si knihu sám?

Lákalo mě to velice, ale já už v českém jazyce aktivně nepíšu třináct let, takže mi připadalo lepší svěřit ji profesionálovi.

Neříkal jste si pak při čtení českého překladu, že byste ji na některých místech přeložil jinak?

Byl jsem překvapený, že ani moc ne. Paní překladatelka to zvládla tak, že duch originálu zůstal zachován.

Co jste chtěl Američanům o Česku sdělit?

Jedním z mých hlavních cílů bylo přiblížit mezinárodnímu čtenáři Českou republiku takovou, jaká je dnes. Protože už uplynula dost dlouhá doba od chvíle, kdy jsme měli nějakého velkého spisovatele v překladu, a mně připadá, že v Americe nebo jinde ve světě naši literaturu znají jen díky našim disidentům a antikomunistickým autorům.

Jaká je Česká republika teď a jaká je naše kultura, jak žijeme, s tím zahraniční čtenáři nejsou vůbec obeznámeni. Takže to byl můj hlavní cíl. Nepsat jen o české historii, ale také o tom, jaká je naše země teď a jaká možná bude v budoucnosti.

Myslíte, že se vám ji podařilo přiblížit?

Doufám. Nedávno kniha konečně vyšla v Česku, tak čekám, jaký bude ohlas. Snažil jsem se.

Vaše kniha je často srovnávána s románem Marťan, kvůli tématu osamělosti. Co na to srovnání říkáte?

Marťan je úžasná kniha, to srovnání se mi samozřejmě líbí. Marťan je také velice technická kniha. Andy Weir si hodně hraje s vědeckými fakty, kdežto mě zajímalo takové to sci-fi Raye Bradburyho, kde je to více o lidech, o lidství.

Vystudoval jste tvůrčí psaní. Vždy jste plánoval být spisovatelem?

Ano, plánoval, od šesti let. Když mi bylo šest, začal jsem psát fanfikce o seriálu Akta X. Psal jsem o českých tajných agentech.

Jak jste přišel na postavu hlavního hrdiny, astronauta Jakuba?

Tento román začal původně jako povídka o americkém astronautovi, který je ve vesmíru, když mu žena zavolá, že se chce rozvést. A mě velmi fascinovalo vzít této postavě všechno – gravitaci, vztahy, veškerý komfort, který má na Zemi, a ještě mu udělit jednu finální ránu a vidět, jak se s tím vypořádá. Ale chtěl jsem svůj první román napsat o Česku, o české historii a o době, ve které jsme teď. Kosmonaut mě ale nepustil. Chtěl jsem vědět, jak to s ním dopadne, a tak jsem z něj udělal Čecha. Tak vznikl Kosmonaut z Čech.

 Máte rozepsaného něco dalšího?

Ano, mám rozepsanou další knihu. Bude to také román. A bude ze třiceti procent o České republice a ze sedmdesáti o Americe. Čili bude o přechodu do Ameriky, a určitě se dostane i k českým čtenářům.

Může se vám hodit na službě Zboží.cz: