Článek
Ve filmu Fortunata hrajete kadeřnici. Musela jste se něco naučit i z této profese?
Docela jsem si to užívala, i když technické aspekty té práce nakonec nejsou tak důležité. Ale k jedné věci mě režisér Sergio Castellitto nabádal. Musela jsem mít vysoké podpatky a musela jsem se v nich naučit pořádně chodit.
Fortunata je ženská, která jde do všeho s plnou vervou. Je vám blízká?
Vůbec ne, je úplně jiná než já, ale překvapivě hodně se podobá mé matce. Je to žena, která v životě hodně chybuje, prochází spoustou omylů jako člověk i jako rodič, ale uvědomuje si to, a i když cítí, že něco není v pořádku, jde dál za svým.
Vzpomenete si, jak vás Nanni Moretti vybral do filmu Synův pokoj a proč chtěl obsadit neherce?
Neherce chtěl proto, že mladí herci, kteří už mají školu a nějaké zkušenosti, mají vlastní styl. On ale chtěl velmi autentické postavy. Přišel k nám na gymnázium a vybral si ze všech dívek, které se snažily všemožně upoutat pozornost, mě, která jsem se nijak předvádět neuměla. Já jsem totiž vůbec herečkou být nechtěla, snila jsem o archeologii, ale když už ta nabídka přišla a film měl úspěch, změnilo mi to uvažování i život.
Jasmine Trinca v Karlových Varech.
Archeologie je krásné povolání. Nelitujete někdy?
Někdy trochu ano, je to něco jiného. Archeolog pracuje i v zemi, je to řemeslo, při němž se dotýkáte konkrétních věcí, zatímco film pracuje jen s těmi nehmotnými. Ale hlavně Nanni Moretti nebyl rád, že v hraní pokračuji. Chtěl mě jen do toho jednoho filmu a přál si, abych se vrátila ke svým plánům s archeologií. Jenže já už jsem si mezitím herectví zamilovala.
V italském filmu je řada ikon – Sophia Lorenová, Gina Lollobrigida, Claudia Cardinalová... Současné kinematografii ale vévodí americké filmy a hvězdy. Jak se žije mladým herečkám v Itálii?
Není to stejný historický okamžik, je to úplně jiná doba. Je to minulost, kterou už nezažijeme. Tyhle nádherné velké herečky hrály ve zlaté éře italského filmu u režisérů, kteří formovali kinematografii. Tohle postavení dnes italský film nemá, a já měla vlastně velké štěstí, že jsem začínala u tak vynikajícího režiséra, jakým je Nanni Moretti. Vyprávěl mi mimochodem, že pracoval s Fellinim a měl z toho spoustu úžasných zážitků. To se nám už nikdy nepřihodí.
Láká vás pracovat v zahraničních filmech?
Ano, už jsem měla možnost natáčet ve Francii a také jsem hrála v jednom americkém filmu. Je to pokaždé jiná práce, i když natáčení ve Francii je podobné tomu italskému. Americké filmy jsou založené spíš na velké podívané, a také mají úplně jiné finanční zázemí.
Jasmine Trinca potřetí.
Máte i nějakou divadelní zkušenost?
Ne, to bych si sice přála, ale myslím, že tuhle šanci už jsem prošvihla. Nejsem tak dobrá herečka a k tomu, abych mohla vyjít na jeviště, mi přece jen herecké vzdělání chybí. V divadle člověk musí umět mnohem víc pracovat s hlasem, s tělem, to se nikdo sám nenaučí. Škoda že jsem si nějakou divadelní školu nedodělala dřív, v šestatřiceti letech by mě už ani na žádnou nevzali.
Chci prožít docela obyčejný život. Mám malou dceru, které se chci co nejvíc věnovat, dál chci natáčet filmy a je pro mě důležité vytvořit si dost svobody k tomu, abych si mohla role vybírat.