Myslím si, že nejenom z vděku prohlásil Rovner inscenaci v Divadle A. Dvořáka ND moravskoslezského za překvapivě dokonalou, nejlepší ze všech početných nastudování své hry odrážející židovskou moudrost, magii realistických příběhů o účtování syna s mrtvou matkou, která "se jednou v noci vrátila". A že se hrála kromě Argentiny také v Uruguaji, Paraguaji, Brazílii, Mexiku, na Kubě, v Los Angeles, New Yorku, v Izraeli, ve Finsku...

Kořeny má v Kišiněvu

Autor se sice narodil v Buenos Aires, jeho rodiče ale do Argentiny přišli z moldavského Kišiněva, což z hlediska nazírání Evropy očima Jihoameričana je vlastně z Ostravy za humny. Co Rovner patrně moc nevěděl, je ovšem fakt, jak blízký duchovnímu obzoru Čechomoravanů je vášnivý svět hispánské kultury, a zejména její latinskoamerická odnož, v níž se realismus rovnocenně a logicky prolíná s magií snění.

Matka se vrací na svět

Sněním je prostoupen i svět jeho záhrobní komedie. V ní dobrá mateř Fanny (Alexandra Gasnárková) opouští židovské spolunebožtíky a vrací se řídit kroky staromládeneckého syna Manuela (Tomáš Jirman), který ji v nadějích, jež do něj vkládala, zklamal - a ke všemu se chce oženit s katoličkou Dolly (Gabriela Mikulková)...

Nebyl by Rovnerův příběh dost realisticko-magický, kdyby v něm nezbylo místo například na seržanta Chirina (výborný Jan Fišar), zabitého v románu E. Gutiérreze při dopadení gauča Juana Moreiry tímto zločincem přesným zásahem kulky do oka poté, co stíhaného revolucionáře bajonetem přišpendlil ke zdi. Stalo se to mimochodem v nevěstinci.

Svět živých i nebožtíků

Chirinovi i v záhrobním světě zůstala obliba píchat bajonetem do zad nešťastného Manuela, který se světem mrtvých nalezl vnímavé spojení. Není místo rozebírat všechny postavy dramatu. Hvězda ostravské činohry Vladimír Polák obdařila Manuelova přítele Anibala rysy a gesty romských bossů severomoravských měst. Z nebožtíků se k nejživotnějšímu výkonu vedle Gasnárkové dopracovali Marie Logojdová (Perla) a Jan Odl (Jeremias).

O narovnání syna s matkou

Ne, Rovnerova hra není parodií ani groteskou. I když šraml na jevišti nese jméno Opilecká úderka, celek je plný nostalgie z věčného neporozumění syna a matky, která má o životě jiné představy. Jak přiznal v Ostravě sám autor, komedií Vrátila se jednou v noci se jeho vztah k deset let mrtvé matce na věky narovnal.

Divadlo A. Dvořáka ND moravskoslezského Ostrava

Eduardo Rovner: Vrátila se jednou v noci. Přeložil Ivory Rodriguez. Režie Radovan Lipus, dramaturgie Marek Pivovar, scéna David Vávra, kostýmy Andrea Králová, hudba Vlastimil Šmída.