Dosud jsem si myslela, že nejhorší je dostat výpověď pro nadbytečnost. Ve vašem filmu vidíme něco ještě horšího – manažerka vytváří určitým zaměstnancům záměrně takové podmínky, aby odešli sami. Je to ve Francii realita?

Ano, dovezli jsme si to z anglosaského světa. Začalo se to používat v soukromém sektoru, protože ve Francii máme právní zákony, které chrání zaměstnance. Když je chtějí vyhodit, musí jim dát velmi štědré odstupné. A tak jsme z Ameriky dovezli tuhle techniku štíhlého managementu, kdy donutíte lidi, aby dali výpověď, tím, že jim absolutně znepříjemníte život.

Neděje se to všude, ale je to přítomné. Ve Francii už mnoho lidí spáchalo sebevraždy, a přesto se to dnes odehrává i ve veřejných firmách, jako jsou telekomunikace, pošta, železnice. Přitom je to diskrétní proces, takže lidé často ani netuší, že byli k výpovědi záměrně dotlačeni.

Lambert Wilson v Karlových Varech.

Lambert Wilson v Karlových Varech.

FOTO: Jan Handrejch, Právo

Mezi vámi a Céline Salletteovou je cítit velké napětí. Jak se vám spolupracovalo?

Děkuji za pochvalu, to byl samozřejmě náš záměr. Ale musím říct, že pracovat s ní je velmi snadné, je to úžasná herečka. Když hraje, vypadá to, že se jí to opravdu děje, takže je lehké na ni reagovat. Ale chtěl bych pogratulovat hlavně režisérovi, protože to on nám přinesl veškeré informace o tématu. Sám ho dobře zná, protože jeho otec je na vysoké škole profesorem HR managementu. A přesně ví, jak by tito dva lidé spolu pracovali.

Sociální drama není typicky francouzský žánr. Rozvíjí se v poslední době?

Ano, ve Francii se objevuje nový trend sociálních filmů. Pro herce je to ale dost složitý trend, protože režiséři chtějí do těch rolí často obsazovat neherce, aby jim diváci víc věřili, aby měli neznámé autentické obličeje.

Hrajete ve francouzských, ale i v hollywoodských filmech. Je v tom rozdíl?

Když máte kameru, zvuk a natáčíte film, tak ať je jakýkoliv, hraní před kamerou je pořád stejné. Co je jiné, jsou peníze, a peníze dávají čas. V Americe tedy máte víc času na přípravu.

Čím to je, že se nová režisérská generace víc zajímá o sociální témata?

Má jiné zdroje, víc o sociálních tématech přemýšlí. Když jsem začínal, zajímali se režiséři o komplikované zamilované příběhy a vášeň. Teď máme novou generaci, která chce změnit svět. Trochu se to podobá tomu, co se stalo na politické scéně. Lidé se chtějí zbavit toho, co bylo předtím. Proto chtěl režisér skončit ten film pozitivně. Na začátku je hrdinka tvrdá pragmatická žena, která funguje jako robot. Ale otevřou se jí oči, stane se z ní lepší osobnost.

Myslím, že lidé potřebují pozitivní konce. Potřebují, aby filmy pomáhaly řešení společenských problémů. Dnešní život je plný obav a starostí: terorismus, imigrace, chudoba, zaměstnanost, klimatické změny. Lidem se vždy budou líbit lehké příběhy a thrillery. Ale důležité jsou i ty, které mají nějaká poslání, jež nám pomáhají, povzbuzují nás. Potřebujeme vzory, morální vedení, s nímž se můžeme identifikovat.

Jaký ale bude život hlavní hrdinky po skončení filmu?

Složitý. Nesežene práci a bude to mít velmi těžké. Ale já jsem věčný optimista, takže věřím, že bude mít lepší život. Třeba bez velkého auta, ale s rodinou a sama se sebou. Možná si otevře restauraci se zdravým jídlem.