Jimmy alias Rabbit (hraje jej právě Eminem) je kluk z rozvrácené rodiny s kapucí a povislými kalhotami, který žije ve zchátralé čtvrti Detroitu, kde maká v tamní lisovně. Jeho matku mu "klátí" spolužák a jeho holku Alex (Brittany Murphyová) zase mladý tlučhuba Wink (Eugene Byrd), jenž slibuje, že mu pomůže se prosadit.

Rabbit se totiž chce stát rapperem, poslouchá hip-hop a na umaštěné papíry si zapisuje rýmy, jaké jej napadají po nocích nebo třeba při cestě autobusem. Přesto, chudák Jimmy, v tom nemilosrdném světě, kde na každém rohu někdo rapuje, nemůže prorazit. Převážně černošské prostředí jej považuje za "bílej ksindl", který by se měl zdekovat a "se svými bílými hemzy vypadnout za 8. Míli", ulici, která zde pomyslně odděluje černé od bílých.

Hýření ostrými slovy

Ale nejde zrovna o sociální film: tvůrci se snaží představit atmosféru a poetiku hiphopové scény, která vznikla v podobně nevábných prostředích, kde brázdí ulice mládež s kvéry po kapsách a kde se všichni schází večer v hudebních klubech. A kde se matka snaží živit hrou v bingo, přičemž zanedbává předškolní dcerku a synkovi  si stěžuje, že "ji její milý Gregg nechce lízat".

Jak vidno, pro ostré slovo se tu nechodí daleko, což je spíše směšné než pobuřující. Kdo by si dělal čárky za každý vulgární výraz, nevystačil by do konce jen s jednou náplní do pera. Koneckonců výrostci se tu zdraví: "Fuck you, but I wish you have a nice day" (tedy: M....m tě, ale přeji ti hezký den).

Eminem ve falešných barvách

Jenže! Docela svěží a překvapivě přirozené hudební scény, které uchovávají kouzlo hiphopové muziky, nedovedou zakrýt, jak jsou postavy filmu umělé a špatně napsané. Režisér Curtis Hanson (L.A. Přísně tajné, Skvělí chlapi) a scenárista Scott Silver příliš podkuřují hlavnímu heroji, idealizují jej a kreslí ve falešných barvách. A tak slavný Eminem hraje správného, divokého kluka, o kterém ostatní nepochybují, který přičinlivě pomáhá ostatním a přitom dává narcistně najevo své splíny.

Svou sestřičku Lily miluje oddaněji, než by dovedla průměrně osamocená matka, a stejně tak má jako jediný chlapské pochopení pro nešťastného kamaráda, který si při manipulaci se zbraní téměř ustřelil přirození. A co nejvíce v tomto pokřiveném narcismu drhne, Jimmymu chybí smysl pro sebeironii, vadí mu, když si z něj ostatní dělají legraci. Spíše než film o rapujícím básníkovi tak snímek připomíná příběh "boxera", který umí rozdat ránu a který chodí na pódium zapadlého klubu, jako by šel do ringu.

A když už Eminem dostane výjimečně jednou na ulici pořádně do tlamy, divák na chvíli pocítí zadostiučinění, ač samozřejmě ví, že to je natočeno "jen jako". Jimmy nakonec vyhraje, svými drsnými rýmy a texty převálcuje všechny protivníky v raperském turnaji a nakonec za dojemné hudby vítězně odchází... Ovšem když říká, že vždy chodí svou vlastní cestou, věří svým slovům snad jedině on sám a případně banda oddaných fanoušků v kině.

Chladná nuda

Jako by tu nikdo nežil poctivý vnitřní život, ale jen kašírované situace, které jsou sice pěkně nasnímané v nočním osvětlení kameramanem Rodrigem Prietem. Filmová zápletka vyznívá dost chladně, ani příliš nebaví, divák nakonec čeká na každé osvěžující hudební vystoupení jako na smilování boží.

Mezi ostatními vyčnívá jen Kim Basingerová v roli jeho matky Stephanie, která přesvědčivě připomíná stárnoucí, hysterickou a utahanou ženu z periférie. Možná z tohoto konce se mělo raději začít. Mohl tak vzniknout většinový, divácký film pro mladé. Jen mnohem zajímavěji a poctivěji natočený.

8 Mile (USA) 2002

režie: Curtis Hanson, scénář: Scott Silver, kamera: Rodrigo Prieto, výtvarný návrhář: Philip Messina, výtvarník kostýmů: Mark Bridges, producent Brian Grazer, C.Hanson