Eminem je symbolem bojovného rappera s bohatou zásobou vulgárností a nactiutrhačných poznámek na adresu černochů, vagabundů, politiků a třeba i vlastní matky, kterou chtěl v minulosti rozřezat na kousky motorovou pilou. Na Encore mu všechny ty vlastnosti zůstaly. Cíleně se vyvaroval pouze útokům na obyvatele černé barvy kůže, přesněji přestal užívat slovo "negr". Ačkoli zpěvák Michael Jackson si to jistě nemyslí.

Jakmile se v říjnu začal hrát videoklip k písni Just Lose It, rozhodl se Jackson obvinit Eminema za to, že si v něm tropí šprýmy z jeho drahých plastických operací a náklonnosti ke školou povinným chlapcům. Padla kosa na kámen.

Na albu Encore je sympatické, že Eminem nezabředá do tupého bojového rapování, jak je na scéně obvyklé, ale barvitě pracuje s mluvenými linkami tak, aby příležitostně vznikaly melodie. Šikovně si přitom pomáhá: skladbu Like Toy Soldiers provází například infantilní melodie z hitu Toy Soldiers, kterým v roce 1989 proslula zpěvačka Martika, a který je tak hloupý, že jej provokatér Eminem prostě použít musel. Podobně je to v kompozici Crazy In Love.

Hudební koncept desky se snaží vymanit z role pouhého doprovodu principálova nadávání. Často s ním stojí v jednom šiku a společně hrnou kolekci dvaceti skladeb kupředu. Barevnost, termín v rapu mnoho neužívaný, je to, na co Eminem momentálně sází.

Encore tedy není deska pro milovníky hitů či naopak vyznavače mocného hard core rapu. Obě skupiny na ní najdou něco svého, obě se ale musí stáhnout, když se rapper rozhodne podniknout něco dalšího. Konec alba je charakteristický. Když diváci začnou aplaudovat, on vytáhne pistoli a počne do nich střílet. Halas utichá a rapper se směje: "Bye bye."

Eminem: Encore
Universal Music, 77:05