Jaké to je vystupovat na festivalech?

Hrozně rád hraju na festivalech, je tam tolik energie, jít na pódium a hrát pro tolik lidí přináší silné pocity. Taky je to kulturní událost a je fajn vidět další kapely, se kterými jsme nikdy předtím nehráli, nebo kapely, se kterými se přátelíme a dlouho jsme je neviděli.

Co budete hrát? Na kterou část své kariéry se zaměříte?

Baví nás hrát všechno od první desky. Máme to štěstí, že máme materiál, který lidi znají. Nejskvělejší je, že i když jedeme hrát tak daleko od domoviny do České republiky, tak pořád početná část publika zpívá naše písně. Chceme hrát hodně písní, které s námi mohou lidé zpívat, ale máme i pěkných pár překvapení.

Ptám se proto, že jeden z vašich klíčových bývalých členů, zpěvák, už s vámi nehraje. Jaké to bylo ho nahradit?

Je to skoro pět let, co náš nový zpěvák přišel. Od té doby, co máme v kapele Matta (Walsta), sjezdili jsme celý svět a máme novou desku. Matt je součástí rodiny, je to mladší bratr našeho basáka Brada. Perfektně k nám zapadl a zdá se, že ho fanoušci mají rádi.

Ptám se, protože jste zmiňoval, že budete hrát i skladby z první desky.

Rozhodně, jsou to písně, které jsme napsali společně, vždycky jsme byli kapela, ve které se hodně spolupracovalo, takže přirozeně hrajeme písně z naší minulosti.

Připravujete nové album, když Human má už dva roky?

Skládáme písně na novu desku od září, usilovně na ní pracujeme. Až se vrátíme z Evropy, přestěhujeme se do studia. Na konci léta bychom měli mít desku nahranou.

Vyjde už letos?

Možná uslyšíte naši novou hudbu ještě letos, ale pravděpodobně vyjde deska až počátkem příštího roku, nejsem si však jistý rozvrhem, vím jen, že deska bude natočená na konci léta.

Co vás inspirovalo, když jste začínali?

Byli jsme hodně ovlivnění grungem ze Seattlu, Nirvanou, Pearl Jam, Soungarden, Smashing Pumpkins, všemi těmito kapelami, hodně nás inspirovali Alice In Chains, ale ovlivnil nás také klasický rock, byli jsme velcí fanoušci Led Zeppelin. Jsme syrově znějící kapela, tak jako Led Zeppelin a grunge kapely, které jsem zmiňoval, což nás velmi inspirovalo.

Jaké to je, hrát rock v době, kdy už přece jen není tak populární jako v devadesátých letech?

Myslím, že jediné, co musíte udělat, je přijít na rockový festival, abyste si uvědomil, že rock je velmi živý. Když přijdete na tyto velké koncerty, uvidíte velmi dravou rockovou kulturu, která je na celém světě, což je velmi povzbudivé.

Myslíte si, že rock je nyní hlavně koncertní záležitostí?

Jo a to je na něm to nejlepší, pro Three Days Grace je energie z živých vystoupení jako droga. Ale myslím, že nyní víc než kdy dříve můžete udělat i skvělou nahrávku, která lidi doopravdy vtáhne a donutí je poslouchat ji. Je ale tolik rockových alb, která jsou přeprodukovaná a mnohé kapely se snaží je na scéně reprodukovat, jako by šly ve stopách nahrávky. My se však vždy snažíme udělat všechno syrovější a budeme v tom pokračovat.

Improvizujete taky?

Rozhodně, jednou z našich nejoblíbenějších činností ve studiu je dát si pár sklenek vína a spustit nahrávání a kapela nakřivo experimentuje. Rozvíjíme některé nápady, které jsme už měli, a někdy dojde k tomu nejvzácnějšímu momentu, kdy o ničem nepřemýšlíte a jen experimentujete. Vždycky si ve studiu dopřáváme možnost experimentovat a nahrávat bez nějakého přemýšlení, jen improvizovat.

Jaké je to, pro vás jako pro bubeníka, hrát na klávesy?

Naživo na klávesy nehraju, na turné máme hráče na klávesy, ale vyrůstal jsme na pianu, hrál jsem na klavír už jako velmi mladý, učil jsem se na konzervatoři, takže ve studiu hraju některé linky kláves. Spolu pak pracujeme na tom, jak to zopakovat na živých vystoupeních, když máme hráče na klávesy Daniho Rosenoera.

Kde hledáte nápady na texty?

K textům má kapela stejný přístup, ponořit se hlouběji do vlastních myslí, do emocí, čerpat z životních zkušeností a převést tyto pocity do slov. Využít hudbu jako druh mentální terapie, což je dobrý způsob, jak dát najevo určité emoce, které v sobě máme. Přetvořit je do písní, zveřejnit je a zjistit, jak se lidi dívají na témata v nich, protože vycházejí z našeho nitra. Procházíme tímtéž, co všichni lidé.

Nejsilnější pouto mezi kapelou a fanoušky je, když najdou vazbu mezi textem, který jsme napsali, a svým vlastním životem. Proto se vždy ubezpečujeme, že v nich jsou naše myšlenky, život a naše emoce, z nichž texty vzešly. Ale někdy je to jen pohled na svět okolo nás, který dáme na papír.