Článek
Obstojí kniha samostatně, nebo ji ocení jen majitelé alba?
Myslím si, že může fungovat i samostatně. Lidé, kteří znají album, snáze proniknou do příběhu, ale i pro ostatní má kniha cenu, Album je polopatický, kniha je bohatší a širší, objevují se v ní i další postavy.
Knihu doprovází řada vašich ilustrací. Proč jste raději nevolil formu komiksu?
Tuto námitku už jsem slyšel, ale já nejsem komiksový kreslíř. Cítím se pevnější v kresbě tužkou, líp se s ní dokážu vyjadřovat, představuje pro mne nejideálnější materiál, dobře se mi s ní modeluje tvar, lépe než perem, a nemusí se rozdělávat barvy jako u kvaše. Nemluvě o tom, že komiks už udělali Švejdík s Rudišem.
Proč však tužku nepoužíváte ve svých animovaných snímcích?
Kreslit tužkou animovaný film by mi zabralo 10 let. A při kresbě tužkou mě současně napadla i zjednodušená forma piktogramů. Jejich spojení s kresbou se objevuje v klipu k Elišce, kde je v úvodí části iTom černobílý, do detailů vymodelovaný. Jak ale přejde do nanosvěta, stane se z něj zjednodušená ikona.
Není přece jen nejpůsobivější koncert, kde se projekce snoubí s živou hudbou?
Koncert přináší větší zážitek, než si pustit desku doma - už pro ty emoce, a když se ještě přidá obraz... Spojení hudby s obrazem může být mimořádně silné. U koncepčního alba má vizuální podoba větší smysl než u písničkových desek, jako byly Biorytmy. Kladu si ale otázku, zda náhodu někdy není jedna věc na úkor druhé. Když jsme hráli nové písničky, byli diváci chladnější, a tak jsem se ptal, jestli je to tím, že se soustředili na obraz, nebo ještě nemají posluchači Nanoalbum tak pod kůží, či je to kvůli tomu, že je přece jen jiné. Asi to bude ode všeho něco.
