Článek
Jde vlastně o jejího dědu, otce matky Gity, ale ona dokáže provázet jednu rodinu putující z Josefova rodného Svojanova přes Březovou nad řekou Svitavou, Teplice, Moravskou Chrastavu, Prahu, ale i Glauchau v bývalé NDR, kam byli odsunuti, vyhnáni příbuzní Franz, Elsa a Edeltrude. Autorka se mění v literární Lízu, která jde nazpět po stopách rodiny až k onomu Josefovi a předává poznání o životě obyčejného člověka v neobyčejných dějinách.
Samotné putování za osudy válečného zajatce stojí za to. Autorka dokáže vypovědět bez politických frází nebo jednostranného pohledu o životě lemovaném letopočty 1953, kdy zemřel nejenom děda Josef a kdy byla provedena měnová reforma, nebo 1948, dalším významným rokem, třeba i proto, že se v něm narodila sama Líza. A součástí rodinné kroniky jsou i společenské dějiny této země, v níž se kdysi zamiloval Josef do Marii a vůbec mu nevadilo, že on mluví česky a ona mu odpovídá německy. Však se také brali ještě v roce 1913.
Koubská s porozuměním pro zákruty lidské duše i válečných a poválečných osudů mnohonárodní rodiny zdánlivě prostými slovy vypovídá o malých i velkých dějinách zároveň. O tom, jak se převratné politické a ekonomické změny zapisovaly do duší a tváří dědy Josefa, strýce Ernsta, vlastně Arnošta, který začal tím, že musel se sestrou Gitou navštěvovat české školy.
Bez silných slov je čtenářům nabídnut zajímavý životní příběh. Je to dějinné memento, nebo náhodná souvislost vyplývající z autorčiny pravdomluvnosti? Nakonec to není vůbec důležité, snad opravdu nejvíc záleží na čtenáři, aby se nad tím zamyslel. Stejně jako nad životem jedné rodiny i celé naší země. Nebo i celé Evropy?
Může se vám hodit na službě Zboží.cz: