Hlavní program - tak jako už dlouhodobě - upozornil hlavně na filmy, které většinou nemají ty nejbombastičtější plakáty a nepatří k těm nejočekávanějším. Festivalová distribuce je dnes už samostatný pojem, který odlišuje snahy filmařů o umělecké vyjádření od hitů, zaměřených především na tržby.

„Kdyby nebyly festivaly, dopadlo by to s kinematografií špatně, právě díky nim mohou lidé vidět filmy, které udržují film v kategorii umění,“ řekl Právu v rozhovoru francouzský herec Vincent Lindon, předloňský laureát Ceny za nejlepší herecký výkon ve filmu Zákon trhu.

Canneský festival je známý mimo jiné tím, že zejména v sekci Un Certain Regard objevuje nové talenty a v hlavním soutěžním programu pak uvádí díla těch, kteří uspěli a vracejí se sem stále znovu, což poskytuje i určitou kontinuitu při sledování hlavních trendů kinematografie. Letos to byly hodně rodinné vztahy, zaměřené často na postavení a život dětí.

K nejsilnějším zážitkům patřil film ruského režiséra Andreje Zvjaginceva Neljubov (Neláska), který je o rozvádějícím se manželském páru, natolik zaujatém vzájemnou nenávistí a novými partnerskými vztahy, že dvanáctiletý syn je tím posledním, co rodiče zajímá. Drama amerického režiséra Todda Haynese Wonderstruck zase sleduje paralelně osudy dvou dětí, které od sebe dělí dvě generace.

Drsné i milé filmy

Meyerowitzovy příběhy s Dustinem Hoffmanem, Adamem Sandlerem a Evou Thompsonovou jsou rodinnou mozaikou, stejně jako novinka Michaela Hanekeho Happy End, která podle očekávání žádný šťastný konec nemá a v níž rakouský filmař popisuje rozklad jedné dobře postavené středostavovské rodiny.

Vztah dvou bratrů - zločince a mentálně postiženého - zobrazuje drsný americký Good Time, rodinné vazby a jejich důsledky jsou tématem filmu Francoise Ozóna L’Amant Double, filmařsky bezchybný, dějově za vlasy přitažený schizofrenický příběh mladé ženy.

A teenager je hlavní postavou i v hororu The Killing of a Sacred Deer v němž se kardiolog po neúspěšné operaci setkává čas od času se synem mrtvého pacienta, vůči němuž cítí výčitky svědomí. Mladík mu dává najevo až příliš velkou náklonnost, než aby mohla být řeč o upřímnosti.

Širší společenské téma

Širší společenské problémy ani letos v Cannes nechyběly. Maďarský režisér Kornél Mundruczó ve filmu Jupiterův měsíc velmi působivě zobrazil uprchlickou krizi a s ní spojenou situaci ve své zemi na příběhu mladého uprchlíka.

Jeden z nestorů francouzského filmu Jacques Doillon přispěl portrétem sochaře ve filmu Rodin a jeden z nejhezčích filmů festivalu, Oklamaný Sofie Coppolové, se odehrává v době americké občanské války a je ukázkou toho, že i dramatické téma lze natočit s lehkostí a humorem.

Nyní se tedy prakticky všechny uvedené filmy rozjedou do světa, doufejme, že to nejlepší uvidíme už za měsíc na karlovarském festivalu a alespoň některé z filmů také v kinech. Nebudou mít tu největší reklamu, ale stojí za to si je v programu kin vyhledat.