Až na jednu výjimku je autorem hudby a textů váš druh Tomáš Vartecký. Dokážete si po sedmiletém soužití představit, že byste chystala album bez něho?

Chvíli jsem si myslela, že bych se bez něho obešla. Oslovovala jsem různé skladatele a střádala písničky. Měla jsem pocit, že by bylo fajn udělat to jinak. Na lepšího autora jsem ale nenarazila. Tomáš je obrovský talent. Naučili jsme se umělecky si vyhovět.

Na hudební scéně se pohybujete již řadu let. Proč jste se dosud nepokusila prosadit autorsky?

Když nová deska vznikala, probděla jsem několik nocí a chtěla Tomášovi pomáhat alespoň s texty. Jsem na ně strašný puntičkář. Byla jsem vzhůru do osmi do rána, hrálo mi to v hlavě, ale nebyla jsem schopna je dát dohromady. Jsem tak hyperaktivní, že se na to nedokážu soustředit. On to umí.

Připravovali jste album s tím, že bude různorodé a současně agresivnější než vaše předešlé nahrávky?

Na ničem takovém jsme se předem nedomluvili, takhle to přišlo. Když jsme písničky s kapelou aranžovali, dostali jsme se k tomuto výsledku.

Název kapely Tivotannikää zní finsky, ale pravda je jiná, že?

Kluci byli někde na hotelu, a tam na ně recepční křičely: "To jsou ty vod Anny K." Na Tomáše prý kdesi nějaké holky pokřikovaly totéž. Baskytarista pak začal říkat, že jsou finská skupina Tivotannikää, protože mu to tak znělo. Nadchlo nás to a kluci si z legrace dali i finská jména.

Je mezi skladbami nějaká, která vás momentálně lidsky nebo umělecky definuje?

Budete se divit, ale jsou to všechny. Psal je můj životní partner, člověk, který mi nejvíc rozumí. Ví, co mám ráda, co se mi líbí, neexperimentuje. Oba jsme velmi riskovali, živý přístup k nahrávání totiž nemusel vyjít. Myslím si ale, že to dopadlo dobře.