Nyní - zásluhou Tomáše Vlčka, ředitele sbírky Moderního a současného umění v Národní galerii - se celá Jízdárna Pražského hradu naplnila Preissigovými výtvarnými díly a nápady.

Začátek expozice patří secesi, kterou mladý umělec důvěrně poznal v Paříži v ateliéru Alfonse Muchy. Ve Francii se živil karikaturou i grafikou pro časopisy. V Praze si pak zařídil moderní dílnu. Jeho umění je komorní; jsou to většinou volné grafiky, návrhy na tapety, plakáty, ilustrace a rozmanité zakázky z oblasti užitého umění. A nesmírně zajímavá je i jeho fotografická práce.

Zkoušel také investovat do vydávání knížek, ale moc se mu nedařilo. Jako vždy tak trochu předběhl svoji dobu. V březnu 1910 přesídlil do Ameriky, kde úspěšně působil jako pedagog i ředitel na uměleckých školách. Jeho studentkou i obdivovatelkou byla i slavná malířka Georgia O'Keeffe. Preissig  neusnul na vavřínech. Nikdy se neuzavřel do své vlastní výtvarné minulosti. Neustále hledal a vymýšlel.

V Americe se stal významným představitelem nového dekorativního umění - art deco. Styl tehdy ovlivnil podobu luxusních spotřebních předmětů, jeho projevy najdeme v obdivuhodné šíři od keramiky a oděvů až po sochařství a malbu. Dodnes dominuje New Yorku i několik mrakodrapů v tomto stylu. Univerzální záběr art - deco Preissigovu talentu plně vyhovoval, což expozice dokumentuje na řadě ukázek.

Umělec ve 20. letech snil i o vybudování jakési Sixtinské kaple art deco, která by oslovila diváky imaginací, senzibilitou, výtvarnou energií, rytmem, stylizací i proporcemi. O jedinečném projektu, na kterém Preissig pracoval společně s děkanem Kolumbijské univerzity, víme pouze z přípravných studií. Obrovským příspěvkem organizátorů současné výstavy je rekonstrukce tohoto unikátu. Pro diváky to bude neuvěřitelné překvapení.

V roce 1931 se Preissig vrátil z Ameriky a ve svém pražském ateliéru činil jen nejrůznější výtvarné pokusy. Výstava představuje malby na smirkovém papíře, otisky textilií na papíře, hmatové obrazy k vnímání dotekem, promyšlené abstraktní kompozice i zvláštní kresby sítí v zakřiveném prostoru. Všechno zůstalo v podobě pokusů a nápadů. Kdyby třeba Preissig  svoje zakřivené sítě dotáhl do podoby velkých obrazů, mohl se stát průkopníkem op-artu a být slavnější než Victor Vasarely.

Umělec se však málo staral o svoje výtvarné sebeprosazování. V USA mnoho energie věnoval akcím k vzniku samostatného Československa. Stal se duší odboje mezi americkými Čechy a Slováky, důvěrně ho znali Masaryk i Štefánik. Po návratu do Prahy zhatil mnohé jeho výtvarné sny Mnichovský diktát. Zapojil se aktivně do boje proti fašistům. V září 1940 byl zatčen gestapem s dcerou Irenou i dalšími členy rodiny. Zemřel po nesmírném utrpení v koncentračním táboře Dachau 11. června 1944 ve věku 70 let. Irenu popravili fašisté v Berlíně v srpnu 1942.

Preissig patřil k nejkreativnějším z českých umělců 20. století. Věřil, že umění není určeno vybranému publiku znalců a sběratelů, ale mělo by sloužit moderní společnosti. Měl v sobě hluboko zakotven cit pro pokrok a sociální spravedlnost. A umění v tom mělo především pomáhat. Smysl experimentů viděl v praktickém uplatnění v designu. Neopomíjel ani oslovení té nejmladší generace. Ostatně díky tomu se jedním z jeho nejslavnějších děl staly ilustrace pro Karafiátovy Broučky.

Vojtěch Preissig

Jízdárna Pražského hradu, do 30. ledna 2005

Výstavu připravila Národní galerie v Praze ve spolupráci s Uměleckoprůmyslovým muzeem, kurátor Tomáš Vlček.