Přitom program byl velice náročný a vedle Vondráčka nelze opominout ani doprovázející Českou filharmonii a estonsko-amerického dirigenta Kristjana Järviho. Ten si vybral tři díla z 20. a 21. století a s Vondráčkem i s ČF spolupracoval poprvé. Méně hraný Klavírní koncert č. 4 Sergeje Rachmaninova vybral proto, že na něm chtěl prokázat, že dílo napsané ruským emigrantem v USA je ovlivněno Rhapsody in Blue George Gershwina.

Vondráček se v něm cítil skvěle a dirigentovu koncepci přes svou víceméně introvertní bytost přijal a podal naprosto dokonale, zejména kantilénové pasáže měly obrovský náboj. Jeho podání koncertu bylo velkou rehabilitací zapomínaného díla.

Další dvě skladby večera, Labutí píseň Arvo Pärta a Sinfonia domestica Richarda Strausse, daly dirigentovi i orchestru šanci se ukázat ve velkém obsazení a uzavřely jeden z velkých festivalových večerů.