Asi bude lepší ukázat to na příkladech: Božská komedie. Faust (a Doktor Faustus a Mistr a Markétka). Hledání ztraceného času. Osudy dobrého vojáka Švejka. Sto roků samoty. Život - návod k použití. Hamlet, i když je tak krátký. Mág. A taky Byl tu Šalomoun Gursky od Mordecaie Richlera.

Jsou to texty, které nejsou uzavřené do vlastních slov. Každý z nich je schopný pojmout jakýkoli jiný text a bez pokřivení ho do sebe zasadit. Protože nemám žádnou jinou metaforu než tupě rozšiřovací, nazvu je texty-vesmíry.

Zkusím ještě jeden příklad. Fowlesův Sběratel je úžasná studie jistého velmi osobního druhu posedlosti. Přimrazí vás k židli i k sobě samému a budete o něm uvažovat ještě dlouho po dočtení. Svět Sběratele je ale totálně nekompatibilní se světem dejme tomu Medvídka Pú. Pú by si ve Sběrateli připadal jako puding v dieselovém motoru. Fowlesův Mág už není tak osobní jako Sběratel, ale SběratelMedvídek Pú by se do něj klidně vešli. Mág je dost otevřený pro cokoliv.

Měl bych tu psát o Richlerovi, a zmínit třeba, že to byl kanadský Žid a že vlastně celá ta knížka je o kanadských Židech. Ale je to zbytečné. Ta knížka je o všem. Když budete chtít, najdete se v ní i sami (a nemusíte být zrovna kanadský Žid). Je rozprostraněná na celý svět a možná ještě dál. Stejně jako každý jiný obraz všech světů připomíná ze všeho nejvíc ohňostroj. Guláš. Paletu. Gejzír barev, který se zdá pokračovat i po dočtení. Moře.

Mordecai Richler rozjel velkou hru a kupodivu se mu do ní (což se o všech výše zmíněných říct nedá) povedlo dostat i velký příběh. Kdo chce, čte historii, a kdo chce, čte vesmír.

A možná je to hloupost. Možná že ve všech textech se dají ukrýt ostatní a že při troše fantazie Medvídek Pú by Sběratele hodně obohatil. Určitě. Když se umíte dívat, tak je v hloubce šířka a v šířce hloubka. Ale na některých textech je prostě ta nekonečnost světů vidět líp.

Mordecai Richler: Byl tu Šalomoun Gursky

Přeložil Petr Pálenský

Argo 2004

508 stran, doporučená cena 339 Kč