Než se Pražáci rozkoukali, vstupenky na tři bloky sobotní přehlídky na Folimance byly už dávno vyprodané. Každý se těšil na večerní vystoupení Chadimových Extempore, jež chystali "kompozici" Velkoměsto, a na Švehlíky a Kilhets. Jenže v průběhu koncertního dne se tohle těšení vytratilo - mládí převálcovalo staré alternativce nevídaným způsobem. V dopoledním bloku Psí vojáci a v odpoledním Zikkurat.

Zatímco punkoví Zikkurati (s Čokem) hráli kromě jedné své skladby samé převzaté (Stranglers a Sex Pistols), Psí vojáci, jejichž zpěvák a klávesista Filip Topol (1965) neměl ještě ani občanku, nacpali do hlav v narvané Folimance pouze vlastní tvorbu, ze které notně mrazilo (už tehdy to bylo něco mezi barokem a žiletkami): Jaký to tu padlo / na nás soužení / je to ňáká nová víra / nebo nový víry uzření (text Jáchym Topol).

Jako by tak prakticky realizovali jednu (konkrétně osmou) z 21 tezí ideového textu Úkoly české alternativní hudby (ten byl otištěn v programu PJD): Síla leží v nových nastupujících generacích. Ty je třeba přitáhnout a zbourat jejich strach ze zkušenějších. Z partičky Psích vojáků žádný ostych nevyzařoval...

Během pětadvaceti následujících let Filip Topol prokázal, že tenkrát na Folimance nešlo jen o nějakou náhodnou, autentickou zajímavost, o pouhé využití mládí a vzdoru. Kniha zahrnuje ve svém aktualizovaném druhém vydání Filipovy texty až do roku 2003 a díky pečlivé editorské péči Jaroslava Riedla představuje kompletní dokumentaci Psích vojáků včetně podrobné diskografie a fotopřílohy.

Národ psích vojáků

Filip Topol - Psí vojáci

Maťa 2004

druhé, aktualizované vydání

440 stran, cena neuvedena