Pokud jde o Miluj mě, prosím, je ale popravdě řečeno celkem jedno, odkud se kterákoli z dívek, jež filmem projdou, vzala. Pozornost zejména ženského publika se totiž téměř jistě plně soustředí na onoho vynikajícího mladíka Matthewa, jemuž dal Josh Harnet všechen půvab, sladkost milostného trápení a tajuplnost, jakou si lze představit a na plátně přát.

Matthew má na počátku filmu před svatbou se sestrou svého šéfa. Ještě před ní se ale chystá na důležitou služební cestu do Číny. A jen ten, kdo se bojí létat tolik jako on, pochopí, proč pouhý pocit, že v restauraci právě zahlédl dívku, která ho před dvěma lety bez vysvětlení opustila, změní jeho plány. Firma, letadlo a celá Čína mohou počkat - on se vydá hledat ztracenou lásku. Veden poněkud svéráznými myšlenkovými pochody i tajemnými nálezy starých pudřenek a přebytečných klíčů Matthew pátrá po celém Chicagu, aby napřed zjistil, že v té restauraci "to nebyla ona" a vzápětí pochopil, že teď už ji najít prostě musí.

Proč ji nehledal stejně usilovně předchozí dva roky a zasnoubil se mezitím s jinou, je lepší se neptat: takových otázek by bylo! Jenže v tomto případě lze s klidem doporučit prostě jen se dívat a nechat to být. Film má totiž docela příjemnou atmosféru, rozplétání tajemných vláken překombinovaného příběhu působí jako napínavá detektivka a Josh Harnet je vážně okouzlující. Jeho herectví je cituplné a jen blázen by se bál, že nakonec svou lásku nenajde. A i když Diane Krugerová není zdaleka tak dobrá herečka jako Rose Byrneová, jejíž postava mu zkříží cestu někdy v třetině filmu, lásku mu nepochybně každý bude přát.

Mámo, to snad ne!

Záběr z filmu Moje matka je na holky (Bontonfilm)

Přát nebo nepřát lásku, toť otázka, kterou se zabývá španělská komedie Moje matka je na holky. Odpověď není tak snadná, jak by se zdálo: jestli jste heterosexuál (-ka), můžete mít mámu seberadši a tvářit se hodně demokraticky a moderně, ale na to, jak se objímá s o hodně mladší cizinkou, by se vám možná také nekoukalo lehce.

Když neurotická začínající spisovatelka Elvíra, která má sama dost problémů s orientací nejen v sexu, zjistí, že máma ještě ke všemu vrazila do klavíristky Elisky všechny peníze, povolá "do zbraně" obě své sestry. Na válečné poradě je dohodnuto, že jedna z nich prostě musí mámě tu českou mrchu svést, jinak klid nebude. S tímto cílem se holky začnou postupně snažit a bude to stát ještě mnoho kotrmelců, trapasů a zápletek, než všichni zúčastnění pochopí, co je v životě nejdůležitější.

Scenáristky a režisérky Daniela Fejemanová a Anés Parisová napsaly a natočily film o lásce, která hory přenáší a hranice boří. Homosexuální orientaci několika ze svých hrdinek použily vlastně jen k akcentování nespočtukrát už ztvárněných tezí, že láska je mocná čarodějka a že bez ní je člověku těžko na světě. Jejich film zdaleka nemá hloubku filmů Almodóvarových, k nimž odkazuje téma lásky, ale například i herecké představitelky Elvíry (Leonor Watlingová, kterou jsme viděli ve filmu Mluv s ní) a Sophie (Rosa Maria Sardaová ze snímku Vše o mé matce). Přesto není hloupý, trapný či vulgární ani v intimních scénách, jeho humor tkví především v dobře přijatelné celkové nadsázce a v několika opravdu vtipných scénách a dialozích. Kdo tedy nemá apriorní nechuť dívat se na to, jak se něčí máma objímá s o mnoho mladší cizinkou, může se docela dobře pobavit, zamyslet třeba i nad vlastní tolerancí a přesvědčit o tom, že Praha je opravdu krásné a k lásce stvořené město.

Miluj mě, prosím, USA 2004
Režie: Paul McGuigan.
Scénář: Brandon Boyce.
Kamera: Peter Sova.
Hrají: Josh Harnet, Diane Krugerová, Rose Byrneová a další.

Moje matka je na holky, Španělsko 2002
Scénář a režie: Daniela Fejemanová a Anés Parisová.
Hrají: Leonor Watlingová, Rosa Maria Sardaová, Eliška Sirová a další