Třiapadesátiletý Sting si dobře uvědomuje, že hudební scéna se za posledních čtvrtstoletí výrazně proměnila. Nemění sice styly tak divoce, jako David Bowie, ale také reaguje na aktuální podněty. Už v úvodním Send Your Love zaznívaly vlivy world music i taneční hudby. Nejzřetelněji však byl vývoj patrný v nejstarších písních, zejména v dávném hitu Police Roxanne. Sting ho prodloužil, neboť základní motiv rozvinul. Skladbě dal také nový, modernější zvukový háv, což udělal i s najazzlou písní Englishman in New York.

Oproti turné k albu Brand New Day ustoupily do pozadí jazzové prvky, které Sting rád využívá už od poloviny osmdesátých let, jazzové postupy se objevovaly jen v perlivých sólech piana. Přiblížení k popu bylo dáno i obsazením doprovodné kapely, v níž tentokrát neměly místo žestě. Zejména v úvodu dávaly fanfáry kláves písním až radostný háv, Sting však nekončil u líbivosti a rozjásanosti, přinesl i klidnější, zamyšlenější skladby. Vše korunoval Stingův naprosto suverénní pěvecký výkon.

Mírné rozpaky vzbudily jen videoprojekce. Pohyblivá plátna sice vytvářela překvapivé iluze, bohužel promítané záběry tančících žen byly mnohem banálnější než hudba, kterou Sting produkuje. Vypadaly jak z nějaké reklamy.

O popularitě Stinga u nás svědčí, že před koncertem převzal platinovou desku za více než 12 000 prodaných kusů. Nakladatelství Albatros ke koncertu vydalo knihu jeho vzpomínek Broken Music.