Jaké máte s novým albem ambice?

P. B. Ch.: Naše deska vyjde u společnosti BrainZone a její šéf, Ladislav Vajdička, říká, že to bude album století. Na jednu stranu jsme tím motivovaní, na druhou jsme kvůli jeho představám dost pod tlakem.

Dvořák: Ať to bylo uvnitř kapely jakékoli, ať jsme měli třeba zrovna horší vztahy a podobně, všechno, co jsme kdy dělali, jsme dělali na maximum. Je jedno, jestli to byly desky, koncerty nebo videoklipy. Naše ambice je tedy nepolevit ve svém nasazení a i novému albu se věnovat naplno.

Kolik nápadů či skladeb už máte připravených?

P. B. Ch.: Máme už nějakých sedm věci, respektive jsou ve stadiu, kdy spějí ke konečné podobě. Troufl bych si odhadnout, že čtyři z nich by mohly aspirovat na budoucí singly.

Lze už říct, v jakém duchu se nová deska ponese?

P. B. Ch.: Lucie vždycky hrála jakýsi pelmel, nikdy se nezaobírala jenom jedním stylem. Všichni jsme takoví, že kdybychom měli být stylově úzce zaměření, tak se z toho zblázníme, protože by nás to nebavilo. Jsme rádi, když se hudba takříkajíc skládá z více útržků. Líbili se nám vždycky například britští Led Zeppelin, a bylo to proto, že byli vždy schopni hrát jakékoli styly, míchat je a vytvořit z toho jeden originální. To bylo úžasné.

Jak často se nad přípravou alba scházíte?

Koller: Scházíme se od konce loňského roku, ale zatím je to tak, že většinu času prokecáme, protože si děláme jasno v tom, co chceme dělat. Jsme spolu každý týden.

Dvořák: Kromě víkendů, protože máme rodiny a chceme se jim věnovat. Není možné po šestnácti letech skočit za nástroje a začít zkoušet nové písně. Je potřeba si věci ujasnit. O muzice se sice říká, že se o ní nedá mluvit, ale my jsme v situaci, kdy se o ní musíme bavit proto, abychom mohli tvořit to, co si naplánujeme.

Koller: Na jedné z našich zkoušek jsme se dozvěděli, že zemřel Chuck Berry. Bohužel byl další v řadě, protože od začátku loňského roku odešlo hodně skvělých muzikantů: David Bowie, Prince, Leonard Cohen, George Michael.

P. B. Ch.: Dost se nás to dotýká, protože cítíme, že už se začíná kácet v našem lese.

Jaké jsou momentálně vztahy v kapele?

P. B. Ch.: Velice dobré, jsme spolu rádi.

Dá se to srovnat třeba se vztahy, které jste v kapele měli na přelomu osmdesátých a devadesátých let, kdy jste v popularitě strmě stoupali?

P. B. Ch.: To je zajímavá otázka...

Kodym: Je to jiné. V roce 1989 nás nevzali na přehlídku Bratislavská lyra a my z toho byli tak smutní, že jsme se v Praze na Žofíně tak opili, že jsme lezli po mostě po čtyřech a rozbíjeli telefonní budky. Tenhle druh vztahu v kapele dnes není.

P. B. Ch.: Myslím si, že nám ta dvanáctiletá pauza, kterou jsme měli do roku 2014, kdy jsme se vrátili na pódia, opravdu prospěla. Bylo to těžké období, byly i roky, kdy jsme spolu vůbec nemluvili, ale ukázalo se, že k sobě jako muzikanti patříme a nehrát spolu je nesmysl.

Dvořák: My čtyři jsme spolu strávili tolik času, jako nikdo z nás s žádným jiným člověkem ve svém životě, kromě rodičů. Pouta a vazby mezi námi jsou tak silné, že se z nich dá čerpat i po horších časech. A věřím, že se z nich dá čerpat i do budoucna.

Na listopad 2018 jste oznámili tři velké koncerty s tím, že pokud se vyprodají a o vstupenky bude zájem, přidáte další. Kolik koncertů byste chtěli mít?

Dvořák: V roce 2014 jsme vyhlásili pět koncertů a bylo jich nakonec jedenáct. Byl bych rád, kdybychom ten počet příští rok překonali.

Koller: Snažíme se teď trochu hrát i po různých akcích a mejdanech, abychom se dostali do hráčské formy. Koncerty nás baví a věřím, že jich bude co nejvíc.