Co vás vedlo ke koncepci alba ve spojení vlastních skladeb a coververzí?

Wajsar: Původně to byl nápad Marcely Kočandrlové z vydavatelství Warner Music. Řekla nám, že si myslí, že by bylo dobré nahrát album se známými hosty. Pro nás to nebyla tak nová idea, protože jsme už v minulosti absolvovali několik pěveckých spojení, třeba s Janou Kirschner nebo Ondřejem Rumlem, a tak jsme s jejím nápadem rádi souhlasili.

Vítová: Následně jsme začali přemýšlet o tom, jakých skladeb se chopíme a koho si pozveme k nahrávání. Nakonec jsou hosté v sedmi skladbách, v pěti jsme se obešli bez nich.

V minulosti byly vaše texty anglické, ale novinka je opatřena českými. Proč?

Strnad: Původně jsme nezamýšleli nahrát čistě česky zpívané album, jenomže se ukázalo, že písně, v nichž budou hosté, mají vesměs české texty.

A tak jsme se rozhodli tento koncept zachovat pro celou desku. Na desce je ale i několik skladeb, které nemají klasický text, čemuž napovídá i název titulní písně, respektive alba.

Podle jakého klíče jste si písně od jiných umělců vybírali?

Vítová: Jsou to naši přátelé a hudba, kterou každý z nich dělá, nás oslovuje. Ohled jsme ale brali i na to, jak se písně hodí do koncepce alba a jak se Petrovi a Štěpánovi budou aranžovat a nám všem zpívat.

Strnad: Nešli jsme cíleně po hitech, v tomto případě hrála hlavní roli umělecká stránka věci a osobní sympatie.

Bauer: Pro mě osobně je vždy přínosem každý vynikající zpěvák, se kterým si mohu zazpívat. Na naší nové desce je jich sedm. Že jsou známí, je jen bonus. Jsou hlavně moc dobří.

Jak vy, vynikající vokalisté vystupující bez podpory hudebních nástrojů, vůbec vnímáte hitovost?

Wajsar: Hlavním atributem hitu je pro mě chytlavost. Jestli se hraje v rádiu, je už z mého hlediska druhotné.

Znám skladby, které mají na YouTube jen pět tisíc zhlédnutí, ale jsou to podle mě jasné hity. Z neznámých důvodů je však lidé obecně neznají.

Janoušek: Platí ovšem i to, že věci, které někteří z nás pokládají za hity, ne vždy mají stopáž tři minuty a čtyřicet vteřin, jak požadují rozhlasoví dramaturgové. Pak jsou už jen proto odsouzeny k tomu, že se prostě nebudou hrát v rádiu.

Wajsar: Když jsem psal písničku Jsi z jiný planety pro Vojtu Dyka a Kláru Vytiskovou, snažil jsem se, aby se do rádiového formátu vešla. Je to autorská věc vyrobená na míru tak, aby odpovídala charakteru písniček, které se hrají v rádiu. Tak uvidíme.

Na desce je i vaše vokální verze titulní melodie ze seriálu Třicet případů majora Zemana. Proč jste se jí chopili?

Janoušek: Je to podle nás vynikající hudba skladatele Zdeňka Lišky, kterého máme rádi. Ano, zněla v nechvalně proslulém seriálu normalizační éry, ale to bych do toho nepletl.

Pro mě osobně to není politický manifest, ale primárně zajímavá muzika.

Kloučková: Je to zábavná věc, geniálně napsaná a skvěle aranžérsky uchopená. Ačkoliv ji zpíváme už asi tři roky, stále nás baví. A publikum, myslím, také.

V čem podle vás obecně spočívá kouzlo žánru a cappella?

Bauer: Myslím si, že vokální hudba sama o sobě, pokud je zazpívaná dobře a s lehkostí, je pro posluchače mnohem stravitelnější než řada jiných žánrů.

Kloučková: Člověk to musí dělat s láskou.

Bauer: Ano. To, co děláme, není v žádném případě kalkul.