Byl film o Marii Terezii váš nápad, nebo scénář vznikl na zakázku?

Můj. Zkusmo jsem s ním obtěžovala různé televize asi tak deset let, přestože mi bylo jasné, že takhle drahý film nemá šanci jen tak vzniknout. Občas ale musíte nechat svět, aby se pootočil, což se v tomhle případě stalo před dvěma lety koprodukcí České televize a francouzsko-německého kanálu ARTE na projektu Jan Hus. Do distribuce ho vzal německý Beta Film, s výsledkem byli hodně spokojeni a začalo se uvažovat o dalším společném projektu. Na obzoru přitom bylo třísté výročí narození Marie Terezie. Tehdy mi zavolal kreativní producent Jan Maxa a řekl: Zahoď všechno, co děláš. Čas na Marii je teď, nebo nikdy.

Čím vás jediná panovnice na českém trůnu tak zaujala?

Na začátku života si vyvzdorovala svou velkou lásku Františka Štěpána Lotrinského. Vdala se za muže, kterého bezmezně milovala. Ale jen jedinému ze svých dvanácti dětí dovolila, aby udělalo totéž – skoro se chce říct stejnou chybu jako ona. Zajímalo mě, na co během manželství s osudovou láskou přišla. A také jestli přináší velká vášeň do vztahu štěstí, nebo mu naopak trochu brání?

Marie-Luise Stockingerová jako Marie Terezie a Vojta Kotek jako František Štěpán Lotrinský.

Marie-Luise Stockingerová jako Marie Terezie a Vojta Kotek jako František Štěpán Lotrinský.

FOTO: Česká televize

Překvapilo vás něco, když jste se připravovala na psaní scénáře a hledala podrobnosti o jejím životě?

Jak málo toho právě z jejího osobního příběhu známe. Všechna svá drobná selhání po sobě důkladně zametala. Nevěřila jsem obrazu světice na trůnu, který nám předkládají učebnice. Za hloupost jsem ale považovala i povídačky o tom, že to byla nymfomanka. Mezi těmihle krajními polohami jsem hledala normální ženskou.

Jaká tedy podle vás byla?

Milovala svého muže, milovala své děti a chtěla být s nimi. Jenže zdědila říši v zoufalém stavu, s armádou nepřátel na hranicích a Evropou, která zpochybňovala její nárok na trůn. Proto se, možná jako jedna z prvních žen v historii, dostala do konfliktu mezi rodinou a kariérou.

Psal se vám historický příběh obtížněji než ty ze současnosti?

Princip je stejný, je to ženské drama, jen na pozadí historie. Její osud vás částečně vede, ale částečně vám překáží. Uvědomila jsem si, jak nedramatické jsou životy nás všech. Skuteční lidé onemocní – a nedokončí svůj dramatický oblouk. Některé důležité postavy vašeho života vás zničehonic opustí a jiné, navzdory dramaturgickým záměrům, dokonce zemřou.

Na výrobě filmu se podílejí kromě České televize i tři veřejnoprávní televize. Mluvily vám do scénáře všechny stanice?

Scénář vznikl kompletně v ČT a koproducenti se přidávali až po jeho přečtení. Připomínky měli především Rakušani, protože jejich Marie Terezie je pochopitelně jiná než ta naše. Takže přibyla další dramaturgie. Vyjednávání s nimi nebylo jednoduché, ale částečně jim rozumím. My bychom se také asi ošívali, kdyby nám oni nabídli scénář o kněžně Libuši.

Čím se tak liší rakouský pohled od českého?

U samotné Marie Terezie velké rozpory nebyly, ale co se týče habsburského dvora, tam už jsem narážela. Třeba v otázce, jak má vyznít postava prince Evžena Savojského. Pro českého diváka jakkoli, pro rakouského musí být za každou cenu kladná. Ale jak říkám: Kdyby Rakušani pojali Přemysla Oráče jako antihrdinu, také o tom budeme diskutovat.

Film už se začal natáčet v Čechách, režíruje ho Rakušan Robert Dorhelm, který žije v Hollywoodu. Jak se vám s ním spolupracuje?

Teď máme za sebou první natáčecí den. Pokud jde o přípravy, překvapily mě jeho klid, rozvaha, jak moc o té věci přemýšlel a míra ponoření do projektu. Uvědomila jsem si, že jestli něco zahraničním filmařům závidím, pak je to možnost rok odpočívat a pak se soustředit na další projekt.