Po rozštěpení kapely na dvě frakce v roce 2015 a následných právních sporech s bývalými členy Martinem Russellem a Jamesem McNallym existuje už zase jen jeden Afro Celt Sound System. Cítíte zadostiučinění?

Ano. Cítíme zadostiučinění z toho, že dlouholetí spoluhráči Johnny Kalsi a N’Faly Kouyate mohou nyní vystupovat jako rovnoprávní členové kapely a můžeme vést Afro Celt Sound System jako demokratické partnerství. Tak, jak jsem ho před dvaceti lety založil. Cítím frustraci z toho, že nám zabralo dlouhých deset let vrátit zpátky původního ducha kolektivu.

Vnímal jsem velkou podporu, protože většina lidí nevěřila lžím ventilovaným v médiích a rozpoznala, že jde jen o další spory v kapele, které měly být řešeny kamarádsky a za zavřenými dveřmi, o což jsem se od začátku snažil. Nenávistná kampaň naštěstí neměla žádný efekt na návštěvnost koncertů a prodej alb. Pokud jsem z něčeho zklamán, pak z toho, že internet se stal prostředkem šíření dezinformací a nenávisti. A hlavně cítím inspiraci fanoušky, kteří nám věnovali tolik podpory a lásky.

Přijmout do skupiny skotského hráče na dudy a rapera Griogaira Labhruidha byla dobrá volba. Vnáší do vaší hudby keltskou tradici jinak než dříve irský zpěvák Irla Ó Lionáird, přitom stejně silně. Jak jste ho našli?

Prostřednictvím skotské kapely Shooglenifty, se kterou jsme spolupracovali. Její členové nám vyprávěli o úžasném dudákovi a raperovi ze skotské Vysočiny. Nakonec jsme se s Griogairem setkali v Dublinu a šlo o jedno z oněch úžasných muzicírování, kdy okamžitě víte, že tenhle člověk je pro skupinu ten pravý. Gaelská tradice ve Skotsku prožívá obrodu. Podle mě tam vzniká nejprogresivnější soudobá keltská hudba a jsem velmi šťastný, že máme v kapele Griogaira, který ji reprezentuje.

Vzpomínáte na fantastickou atmosféru deštivého koncertu na Colours of Ostrava v roce 2010?

Vybavuji si silný déšť. A líbí se mi video na YouTubu, protože všichni v tom dešti euforicky tančí. Byl to úžasný zážitek a věřím, že jsme odvedli dobrou show. Když dnes koukám na záznamy, můžu se vidět, jak hraji, ale svoji živou hru skoro neslyším. Převládají předtočené a naprogramované stopy. Je to asi v pořádku, v těch dobách kapela fungovala na bázi elektronického soundsystému. Ale postupně si lidé začali stěžovat, že koncerty znějí jako z cédéčka. Ona ale většina stop byla z cédéčka. Nejoprávněnější výčitka zněla, že v písních natočených v roce 1995 pořád používáme stejné samply jako na desce.

Naše dnešní koncerty jsou mnohem živější. Pořád samozřejmě používáme smyčky, elektroniku a samply, ale snažíme se hrát živě vše, co jde. Basové linky jdou naživo z kláves. Bicí jsou naživo. Kompletně jsme předělali i starší písně, vnášíme do nich kupu nového materiálu.

Na Colours of Ostrava dáte přednost novým skladbám, nebo těm zvukově oživeným starším?

Kapely, které obehrávají jen největší hity, jsou ty, kterým došly nápady a vystupují jen pro prachy! My máme kupu nových nápadů. Samozřejmě zahrajeme i oblíbené starší skladby, ale ty budou tvořit jen kolem čtyřiceti procent programu.

Vaše poslední album The Source zní skutečně akustičtěji než ta předchozí. Budete v tomto směru pokračovat?

Chtěl jsem na The Source zařadit všechny ty akustické nástroje. Myslím, že nahrávka díky tomu zní jako vyrovnané dílo celé kapely.

Ale domnívám se, že na následující desce zase využijeme trochu více elektroniky. I když, těžko říct. Záleží na tom, jaká hudba k nám připluje.