Článek
Postarší lékař, oceňovaný pro svou práci a vážený i jako neúplatný člověk, což v kraji nebývá zvykem, je hlavním hrdinou Zkoušky dospělosti. Tou zkouškou má projít jeho dospívající dcera, jež míří na prestižní univerzitu do Anglie, ale nečekaně ji nakonec skládá hlavně otec.
Je nucen znovu a znovu rozebírat své zásady a přemýšlet, jestli měl dceru vychovávat idealisticky, když žijí v jedné z nejzkorumpovanějších zemí. Rozhodl za ni už v dětství, že musí odejít do zahraničí, protože „prokleté“ Rumunsko se nedá změnit. Sám lituje, že se vůbec někdy z emigrace vracel.
Jenže před maturitou dceru přepadne na ulici neznámý člověk a nadějná studentka projde psychickým otřesem, který ohrozí studijní výsledky. Lékařův velký plán se hroutí a on je ochoten udělat cokoliv, aby situaci vyřešil.
Drama je o to zajímavější, že jde o jednoho z nejslušnějších lidí v okolí, kterého ostatní považují za morální autoritu. Jiní už takové zábrany nemají. Nešťastný otec se do bahýnka podvodů a úplatků zabořil natolik, že si možná ani nevšiml, jak mu mezitím uniká to nejpodstatnější, dcera.
Scénář Zkoušky dospělosti je chytře napsaný, má na potřebných místech ukrytá překvapení a inspiruje diváka k novým a novým otázkám. Statická kamera klidně snímá nevýrazné, šedivě působící rumunské městečko a věnuje se hlavně dlouhým dialogům, které postupně odhalují věrohodně vykreslené postavy, jejich oficiální i skryté motivace, traumata a tajemství.
Mungiu natočil dobrý film, i když poněkud strnulý, ne úplně strhující a s lehce přešvihnutou stopáží 128 minut.